Českého katolického kněze, přírodovědce a vynálezce Prokopa Diviše příroda doslova fascinovala. Učarovala mu hlavně elektřina a dal by se označit spíš za „předvynálezce“. Jeho výzkumy v této oblasti totiž vedly k nejdůležitějším technickým počinům doby, i když jemu samotnému o nějakou ochranu budov před živly původně vůbec nešlo. I tak ho ale pozvali ke dvoru.
Prokop, filosof, teolog
Ještě jako Václav Divíšek a rodák z Helvíkovic u Žamberka (*1698) studoval ve Znojmě na jezuitském gymnáziu. Premonstráti tu rychle rozeznali jeho talent a Václav tak mohl absolvovat i další studia. Do řádu vstoupil s novým jménem Prokop Diviš, získal také doktoráty z filozofie i teologie.
Jeho působení bylo provázeno nadšením i obavami. Přednášky na gymnáziu měl totiž plné experimentů, které studentům učarovaly, ale klerici se jich obávali. Postupně se tak Diviš dostal na přímětickou faru, kde se mohl svým činnostem věnovat naplno. Už tady prováděl první pokusy se statickou elektřinou.
Elektrum a ukázky pro císaře
Jeho nástrojem bylo tzv. elektrum, skleněná koule na dřevěné hřídeli, která otáčením a třením o polštář z teletiny generovala elektřinu. V roce 1750 byl pozván na císařský dvůr, kde vše ukazoval před zraky Františka Štěpána I. Lotrinského a Marie Terezie. Ti byli nadšeni a věnovali mu přívěsky s vlastními portréty.
Blesk jako riziko
O tři roky později byl právě bleskem zabit profesor Georg Wilhelm Richman. Diviše to vyprovokovala k sepsání pojednání o svádění elektrických výbojů z mračen do země. Tuto práci pak zaslal k posouzení Akademii věd v Petrohradu. Protože ale nešlo o text sepsaný vědeckým jazykem (citáty z Bible taky nepomohly), nevěnovali mu akademici patřičnou pozornost.
Povětrnostní mašina
Dnešní termín hromosvod už převládl, původní bleskosvod je používán mnohem vzácněji, i když je technický přesnější. Zařízení totiž uzemňuje bleskové výboje, nikoli hřmění. Sám Diviš tomu celému ale původně říkal „povětrnostní mašina“ a nesetkal se s přílišným pochopením.
„Nikdo tehdy ještě netušil, že nadaný loucký premonstrát v této své ,povětrnostní mašině´ vytvořil prototyp bleskosvodu, dnes povinnou součást každé budovy. Předběhl tak o šest let Američana Benjamina Franklina, který nicméně premisu o elektrické podstatě blesku stanovil už v roce 1749,“ rozebírá v rozhovoru pro iDNES historik Jihomoravského muzea ve Znojmě Petr Eckl.
Diviš se ale snažil o víc než jen pasivní svedení blesků do země. Chtěl totiž i aktivně ovlivňovat vznik či průběh bouřek. I když byl v pokusech úspěšný, místní sedláci jeho stroj zničili, a ještě mu vyčítali sucho.
Tyč na zahradě
Původní konstrukce měla ale cíl zcela preventivní. Stroj měl trvale vyrovnávat napětí mezi mračny a zemí, takže k výbojům nemělo vůbec docházet. Základem byl vodorovný železný kříž na čtyřicetimetrovém stožáru. Z kříže vybíhaly další tyče s tuctem kovových krabic. Se zemí vše spojovala trojice řetězů.
Přístroj byl slavnostně vztyčen 15. června 1754 a fungoval jako bleskosvod. Dodnes existují dvě kopie – jedna vedle Divišova rodného domku, druhá vedle Divišova divadla v Žamberku. Kdykoli začala bouřka, Diviš přístroj pečlivě sledoval, své závěry pak sepsal a pojednání „O podstatně atmosférické elektřiny“ poslal Marii Terezii.
Konstrukce byla ale zničena místními sedláky, kteří v ní viděli příčinu nebývalého sucha. To v roce 1759 postihlo celou střední Evropu. Kromě bleskosvodu má Prokop Diviš na svědomí ještě strunný nástroj „Zlatý Diviš“. Elektřinu pak používal i dalšími způsoby, třeba k léčbě revmatismu, ochrnutí nebo křečí.
_b_625.jpg){kind=link}