Vzpomínky na devadesátky: Nahrávání písniček z rádia, dopisy, autoatlas, kazety a další věci, které dnes máme v mobilu

Technologický pokrok a postup doby s sebou nevyhnutelně přináší také odchod až zánik technologií minulých. Kdo vyrůstal v 90. letech, pamatuje spoustu vychytávek, které dnes už nové generace ani nepoznají. Z praktického hlediska se většina toho, co jsme kdysi používali, přesunula do digitální formy. Stačí nám tak jen dvě zařízení – počítač a telefon.

REKLAMA

Mapa a autoatlasy

Při cestování byl dříve nepostradatelnou pomůckou autoatlas, případně skládací papírová mapa (ideálně oboje). Autoatlas měl snad každý řidič v kapse od dveří vozu, konkrétní místo se na něm našlo podle souřadnic z úvodního diagramu celé republiky. Skládací mapy zahrnovaly konkrétní města nebo pohoří, většinou si je brali do batohu i turisté.

Telefonní budky

Ano, co vidíte v Matrixu, nebo thrilleru Telefonní budka, dříve opravdu zabíralo ulice. Poslední telefonní budka v ČR byla odstraněna 18. června 2021, což doslova uzavřelo jednu informační éru státu. Na ulicích stály běžně skutečné budky s přístřeškem, v metru nebo obchodních centrech pak byla přístroje přímo na stěnách s jakousi bublinou, která izolovala od okolního ruchu.

Kazety a VHS

Možnost nahrát si film, pravidelné nahrávání seriálu nebo písničky z rádia bylo v 90. letech vrcholem techniky. Problém byl, že bylo nutné si počkat na vysílání konkrétního snímku v televizi. U seriálů to bylo jednodušší, měly pravidelný termín. Na druhou stranu, když člověk jeden díl propásl, bylo všechno ztraceno.

Vlastní videokolekce usnadnily pozdější videopůjčovny. Nejen, že si šlo půjčovat i celkem nové filmy, ale při vypůjčení druhého videa se kazety daly také kopírovat. Nahrávání písniček na kazetu bylo ošemetnější, protože kolikrát nešlo o přímé spojení. Jakmile tedy do hry vstoupil rušivý element typu zaštěkání psa, bylo po radosti. Lidé si písničky nahrávali také z rádia, často čekali hodiny u živého vysílání, zda se jejich oblíbený song objeví v éteru, aby zapli nahrávání.

Focení na film a vyvolávání

I samostatné foťáky už dnes fotí digitálně. Nicméně focení na film a vyvolávání snímků se stále drží v uměleckých kruzích. I u fajnšmekrů zažívá určitou renesanci, podobně jako třeba staré gramodesky.

Dříve ale neexistovaly foťáky na mobilech (s těmi šlo jen volat a psát textové zprávy), samotné aparáty byly na film s omezeným počtem snímků. Jedno cvaknutí, jedna fotka. Pokročilejší elektronické modely měly automatické převíjení filmů, u těch opravdu starých bylo potřeba do udělat ručně. Ruličku s filmem bylo pak potřeba donést do obchodu, kde snímky vyvolali a zákazníkovi předali obálku s fotkami.

Ruční dopisování

Jedna z nejkouzelnějších aktivit minulých dekád. Do určité míry, hlavně mezi skutečně dobrými přáteli a dalšími blízkými osobami, se zachovalo i v době vlády emailů a rozvoje sociálních sítí.

Psaní dopisů rukou totiž vyžadovalo několik věcí. V první řadě čitelný rukopis, který je dnes kolikrát problém. Zadruhé jasnou formulaci myšlenek, kolikrát šlo vlastně o určité osobní eseje. Přílišné škrtání a nejistota často vyžadovaly čistý list papíru a začít znova. Sdělení i prostých věcí tak od pisatele chtělo skutečné soustředění a aktivně strávený čas.

Zjišťování informací

Před Wikipedií a Googlem existovala v zásadě jediná možnost, jak si najít informace. Jmenovala se knihovna a vyžadovala hledání ve fyzických knihách. Žádné rychlé nacházení podle klíčových slov. Například pro školní referát bylo potřeba projít hned několik svazků, najít si potřebný text a z něj extrahovat informace. Tedy zápisem na vlastní papír.

Žijeme v úžasné době, co říkáte?

Jonáš Jenšovský
Jonáš Jenšovský
Zajímá mě prakticky všechno od starověkých pyramid po obrazy z hlubin vesmíru. Občas bokem napíšu nějakou fantasy nebo vytvořím fiktivní svět.

Další články
Související

Chmelové brigády za socialismu: Zelené zlato a studentské lásky

Muzikál Starci na chmelu ukazuje idealizovanou formu nedílné součásti socialistického léta pro mládež. Co všechno se dělo na chmelových brigádách?

56 let od pendrekového zákona aneb Obušek jako argument: Když režim legalizoval násilí a strach ve jménu pořádku

Obuškový neboli "pendrekový" zákon se stal pro režim bičem na demonstranty i jakýkoli projev nesouhlasu s komunistickým režimem.

Když zmizela Mona Lisa: Největší galerijní krádež z roku 1911, která zrodila globální slávu obrazu

Da Vinciho Mona Lisa nebyla vždy slavným obrazem. Nejlepším marketingem se pro ni stala neuvěřitelná krádež z roku 1911. Kdo ji tehdy uloupil?

Před 50 lety se odehrála největší tragédie ČSA. Při letu do Teheránu zemřelo 126 lidí, černá skříňka shořela

Před 50 lety se zřítilo letadlo ČSA při přistání v Sýrii. Zemřelo 126 lidí. Důvod tragédie nebyl nikdy spolehlivě objasněn.

Srpen 1968 a hlas, který burcoval národ: Vladimír Fišer pronesl větu: „Vážení posluchači, zůstaňte u svých přijímačů.“

Vladimír Fišer se stal v kritickou chvíli okupace vojsky Varšavské smlouvy jakýmsi terapeutem celého národa. Vybízel ke klidu a tichému odporu.

Okupace 20. srpna 1968: Ráno, kdy přijely tanky, se zapsalo do paměti celého národa

Okupace vojsky Varšavské smlouvy byla reakcí moskevského vedení na uvolněné poměry u nás. Hranice překročily jednotky pěti zěmi vedené SSSR.