Dva dny před Štědrým dnem roku 1986 se v Předměřicích nad Labem odehrála rodinná tragédie. Třiatřicetiletý Vladimír Lulek, známý svou výbušností a dlouhou řadou průšvihů, se domů vrátil opilý a během pár minut zničil celý svůj svět. Zabil manželku, čtyři děti a těžce zranil sousedku, která se snažila zasáhnout. O tři roky později ho na Pankráci pověsili. Byl to poslední člověk, kterého Československo poslalo na smrt.
Vánoce, které se změnily v krvavou noc
V Předměřicích u Hradce Králové panovala 22. prosince 1986 běžná předvánoční nálada. Lidé pekli cukroví, z oken voněly purpury. V jednom z tamních bytů se ale rozléhal křik. Vladimír Lulek se právě vrátil z hospody. Opilý, podrážděný a plný výčitek vůči manželce Jaroslavě. Hádali se často, ale tentokrát to skončilo vraždou.
Z kuchyně se stala krvavá scéna. Lulek napadl ženu nožem a zasadil jí 36 ran. Když se sousedé pokusili pomoci, zranil i jednu z nich. Poté se obrátil na děti. Dvanáctiletou Vendulu, osmiletého Přemysla, sedmiletou Kateřinu a roční Vladimíru. Nikdo z nich neměl šanci.
„Dodnes tu bytovku máme za proklaté místo,“ vzpomínala pro Hradecký deník jedna z pamětnic. „Mnozí se s tím nikdy nesmířili.“ Po činu se Lulek pořezal na krku a zápěstí. Přežil jen díky zásahu lékařů. Ti později uvedli, že musel vědět, co dělá.
Před soudem mlčel, před Bohem ne
Ve vězeňské nemocnici začal hrát šílenství. Nemluvil, nejedl, nereagoval. Psychiatrické vyšetření ale potvrdilo, že žádnou duševní poruchu nemá. Soudní znalci ho popsali jako agresivního a labilního člověka bez zábran.
K hlavnímu líčení v lednu 1988 ho přivezli na vozíku. Seděl nehnutě, bez známky emocí. Ani při vynesení rozsudku smrti nepromluvil. „Dopustil se jednání zcela výjimečného, které lze přirovnat jen k několika málo nejzávažnějším trestným činům,“ uvedl tehdy soudce Jiří Slezák.
O osm dní později napsal Lulek rodičům dopis. „Je mi ze všeho nanic. Trápím se výčitkami, co jsem jim udělal. Nepamatuji si, jak se to všechno stalo,“ psal. Byla to jeho poslední slova na papíře. Ani odvolání, ani žádost o milost mu život nezachránily. Ráno 2. února 1989 byl na Pankráci oběšen.
Poslední smrt a nový začátek
Poprava Vladimíra Lulka trvala sedm minut. Kat tehdy použil starou metodu, kdy se odsouzený neudusí pádem, ale pomalu ztrácí dech. Bylo to kruté, ale tehdy běžné.
O rok později poslanci trest smrti definitivně zrušili a nahradili jej doživotním vězením. V roce 1991 se zákaz poprav dostal přímo do Listiny základních práv a svobod a Československo se připojilo k Radě Evropy, která se postavila proti všem hrdelním trestům. Přesto většina Čechů v průzkumech dál podporuje jejich návrat, alespoň pro nejbrutálnější vrahy.
Pankrác jako pietní místo
Pankrácká popravčí místnost dnes slouží jako pietní prostor. Na stěnách visí jména politických vězňů i vrahů. Mezi nimi i Vladimíra Lulka, muže, který se stal posledním článkem dlouhého řetězce poprav od roku 1945.
Historici uvádějí, že od konce války do roku 1989 bylo v Československu popraveno asi 1200 lidí, z toho přes dvě stovky kvůli politickým procesům. Po roce 1990 už žádný český soudce trest smrti uložit nemohl.
