Šifrované e-maily a hypermoderní technologie nahradil obyčejný přijímač s kusem papíru. Tajemná číselná stanice The Lincolnshire Poacher vysílala dlouhá desetiletí nepřetržitý proud šifer do celého světa. Podle expertů šlo o přísně tajný projekt britské zpravodajské služby MI6, který zajišťoval bezpečnou komunikaci s agenty v utajení. Běžné vysílání narušoval pouze děsivý ženský hlas, jenž nekonečně dlouho předčítal pětice čísel.
Odkaz studené války
Číselné stanice zažily svůj obrovský boom během napjaté éry studené války. Vlády mocností tehdy nutně potřebovaly zcela bezpečně komunikovat se svými operativci v zahraničí a přesně k tomuto účelu sloužily výkonné krátkovlnné vysílače. Fenomén podivných rádiových signálů naprosto fascinoval komunitu amatérských nadšenců. Ti postupně začali těmto stanicím dávat barvitá jména jako Švédská rapsodie nebo Gong.
Britská stanice The Lincolnshire Poacher zahájila svůj tichý provoz pravděpodobně v polovině sedmdesátých let. Její nezaměnitelné vysílání začínalo vždy naprosto stejně. Éterem se nejprve rozezněly první dva takty stejnojmenné tradiční anglické lidové písně. Následně převzal hlavní slovo předem nahraný ženský hlas s britským přízvukem a začal diktovat nekonečné skupiny pěti čísel. Poslední cifra v každé skupině zazněla vždy s nápadně vyšší intonací.
Nezničitelná šifra
Systém jednosměrné komunikace fungoval naprosto geniálně a poskytoval agentům maximální myslitelné bezpečí. Špion v utajení si v cílové zemi jednoduše pořídil naprosto běžné rádio a v přesně určený čas si naladil správnou frekvenci. K samotnému rozluštění tajné zprávy potřeboval pouze tužku a speciální jednorázovou tabulku.
„Tento systém je naprosto bezpečný, protože zprávy nelze nijak vystopovat a příjemce se může nacházet naprosto kdekoliv,“ vysvětluje hlavní výhody celého konceptu tvůrce obsáhlého archivu The Conet Project Akin Fernandez. Klasické moderní počítače totiž po sobě vždy zanechávají nějaké digitální stopy. Oproti tomu papírovou tabulku se šifrovacím klíčem lze v případě hrozícího nebezpečí okamžitě spláchnout do záchodu nebo rovnou sníst. Celý systém tak garantoval stoprocentní utajení.
Ticho po pěšině
Amatérští pátrači brzy zaměřili své antény a začali intenzivně hledat přesný zdroj tajemného signálu. Stopy je nakonec dovedly až k obřím drátovým anténám na přísně střežené základně britského královského letectva RAF Akrotiri na ostrově Kypr. Oficiální místa ale existenci stanice dlouhodobě zarputile tajila. Žádná světová vláda ani konkrétní zpravodajská služba nikdy oficiálně nepřiznala, že by podobný systém skutečně využívala k řízení svých lidí.
Stanice The Lincolnshire Poacher vysílala svůj strašidelný program sedm dní v týdnu v různých denních dobách a na mnoha různých frekvencích. Definitivní konec slavné legendy přišel až v červenci 2008. Poslední známé vysílání proběhlo druhého července a od té doby britská stanice navždy zmlkla.
Podle zjištění expertů následně převzala veškerou její agendu sesterská stanice s označením Cherry Ripe. Ta vysílala ze základny na ostrově Guam a následně z Austrálie. Její provoz ale definitivně utichl v prosinci 2009.
