Přesně před 81 lety se brněnskou ulicí rozlehl zvuk, který protektorátní moc nenáviděla víc než spojenecké bombardéry. Výstřely z pistole. Zatímco v Praze se jména jako Gabčík a Kubiš oslavují dodnes, na dva mladíky z Brna, kteří chladnokrevně zlikvidovali druhého nejvýše postaveného esesáka u nás, sedá prach. Bratranci Vladimír Blažka a Alois Bauer přitom provedli akci, která svou drzostí vyráží dech i po osmi dekádách.
Muž, který se cítil bezpečně
Psal se 7. únor 1945. Válka se sice chýlila ke konci, ale brněnské gestapo jelo stále na plné obrátky. Jedním z jeho hlavních mužů byl SS-Hauptsturmführer August Gölzer, který v Brně řídil ekonomický chod vyhlazovací mašinérie. Bydlel na rohu dnešní Kounicovy a Nerudovy ulice, v luxusním bytě, kam se vracel s pocitem absolutní nedotknutelnosti.
Toho večera vyšel ze své kanceláře na dnešní třídě Kapitána Jaroše. Doprovázela ho manželka. Byla tma, mrzlo a ulice byly prázdné. Gölzer netušil, že má v patách stín. Dva mladíci, členové levicové odbojové skupiny Předvoj, si na něj počkali s trpělivostí lovců. Pětadvacetiletý Vladimír Blažka a jeho teprve devatenáctiletý bratranec Alois Bauer šli najisto.
Ruce vzhůru, Herr Kommandant
Když Gölzer dorazil ke vchodu svého domu, ozval se za ním ostrý povel: „Hände hoch!“ Esesák ale nebyl zvyklý poslouchat rozkazy od „podlidí“. Místo aby zvedl ruce, instinktivně sáhl pod kabát pro svou zbraň. To byla chyba, která ho stála život. Blažka nezaváhal ani vteřinu.
Ozvaly se čtyři výstřely. Gölzer se zhroutil k zemi, zasažen do hrudníku a břicha. Útočníci bleskově zmizeli v temných uličkách, aniž by je kdokoli stihl pronásledovat. Scéna, která následovala, působí až bizarně. Gölzerova manželka musela těžce raněného muže sama odvléct do průjezdu a následně až do bytu v pátém patře.
Záchranka přijela až po nepochopitelných dvou hodinách. Přestože lékaři na Žlutém kopci dělali, co mohli, nacistický pohlavár svým zraněním krátce po půlnoci podlehl. Byla to po Heydrichovi jediná úspěšná likvidace takto vysoce postaveného příslušníka SS v celém protektorátu.
Krutá dohra v Kounicových kolejích
Gestapo zuřilo. Rozjelo se pátrání, které v brutalitě překonávalo vše, co Brno do té doby zažilo. Dlouho neměli jedinou stopu. Osudným se odbojářům stala až zrada. Komisař Leischke při nelidském mučení zlomil jiného člena odboje, Milana Genserka, a ten v agonii promluvil.
Blažku s Bauerem gestapo dopadlo 22. března. Čekaly je týdny bestiálních výslechů. Nacisté chtěli vědět jediné, kdo jim dal rozkaz. Mladíci ale mlčeli nebo zapírali. Konec přišel 14. dubna 1945. Pouhých čtrnáct dní před osvobozením Brna Rudou armádou byli oba popraveni ranou do týla na dvoře Kounicových kolejí.
Historik Jiří Skoupý upozorňuje na mrazivou podobnost s pražským atentátem: „Počet atentátníků byl totožný, o život obou zraněných nacistů pak bojovali několik hodin lékaři v nemocnici a gestapo po útocích spustilo rozsáhlou razii s cílem dopadnout pachatele,“ uvedl pro Impuls.cz.
Omyl, nebo záměr?
Dodnes se vedou debaty, zda byl Gölzer skutečným cílem. Některé prameny naznačují, že si ho bratranci spletli s obávaným kriminálním radou Otto Koslowskim, který byl pro brněnský odboj nepřítelem číslo jedna. Ironií osudu to byl právě Koslowski, kdo o pár týdnů později oba mladíky osobně popravil.
Jejich těla skončila v masovém hrobě a komunistický režim se k nim po válce paradoxně příliš nehlásil. Možná proto, že jednali příliš na vlastní pěst, nebo se nehodili do oficiálního narativu organizovaného odboje.
👉🏻 Osudy dalších historických osobností.
