V červenci 1949 se v Jizerských horách odehrála tragédie, která dodnes zůstává jedním z nejtemnějších momentů poválečné historie. Sedm skautů se tehdy stalo obětí provokace Státní bezpečnosti, která vyústila ve smrt dvou z nich, kruté tresty pro další a doživotní jizvy pro všechny. Co byla akce „Jizerka“?
Zinscenovaná akce StB skončila kulometem a mrtvými
Byla neděle 24. července 1949. Krátce po rozednění spustili příslušníci Sboru národní bezpečnosti palbu na stany. V těch v lesích pod Vlašským hřebenem spalo sedm mladých skautů z Železného Brodu. Na místě zemřel Tomáš Hübner, o něco později byl kulometnou palbou doslova rozstřílen nejstarší z nich, pětatřicetiletý Jiří Haba. Ostatní byli zraněni a následně zatčeni.
Akce, označovaná jako „Jizerka“, byla ve skutečnosti pečlivě připravenou provokací StB, která měla vytvořit záminku pro vykreslení skautů jako agentů Západu chystajících ozbrojený převrat.
Podle jednoho z tehdejších účastníků Radomila Raji, kterému kulka rozdrtila rameno a další zasáhly nohy, šlo o chladnokrevný zásah. „Pak nás vyzvali, abychom vyšli ven ze stanů, položili nás obličejem na zem, jeden chyběl, Jirka Haba. A jak jsme tam leželi, tak na nás jeden policajt vystřílel zásobník, vedle mě zastřelili Tomáše Hübnera, mě postřelili ještě do nohou, ostatní taky,“ uvedl Raja v pozdějších vzpomínkách, jak informoval Deník.
Agent StB předstíral, že je americký špion
Za celou tragédií stál muž jménem Jiří Hilger, který se skautům představil jako agent americké kontrarozvědky CIC. Tvrdil, že pro ně zajistí přechod hranic do Polska a dál na Západ. Skauti se s důvěrou uchýlili do lesního úkrytu, netušíce, že Hilger byl ve skutečnosti spolupracovníkem StB.
Podle svědectví Radomila Raji byla celá akce od počátku v režii Státní bezpečnosti. „V Železném Brodě byla silná skautská základna… Všechny totalitní režimy, co tady pobyly, tak jim bylo skautský hnutí na obtíž, ba dokonce bylo pro ně nebezpečný,“ vysvětlil Raja motivace režimu.
Oficiální verze tehdejšího tisku tvrdila, že šlo o ozbrojenou diverzní skupinu s pancéřovými pěstmi, kterou bylo nutné zlikvidovat. Tvrdilo se, že Jiří Haba zastřelil Hübnera a následně spáchal sebevraždu. Očití svědci ale tyto výpovědi zásadně zpochybnili. Raja například tvrdil, že Hübner byl zastřelen policistou a Haba zemřel pod palbou kulometů.
Vězení, hroby bez jména a doživotní následky
Zatčení skauti byli po základním ošetření převezeni do pankrácké věznice a následně postaveni před soud. V říjnu 1949 padly tvrdé rozsudky. Robert Hofrichter dostal 20 let, Jiří Majer a Josef Veselý po 10 letech, Jindřich Kokoška osm let. Raja, kterému bylo tehdy jen 17 a byl těžce zraněn, dostal „jen“ dva a půl roku. Tresty padly i pro několik obyvatel Jizerky, kteří skauty údajně podporovali.
Ostatky zastřelených skautů byly původně pohřbeny tajně na hřbitově v Hejnicích. „Hrobníkem tam byl Němec, takový slušný člověk… Zakopali je na hejnickém hřbitově jako psy a on musel podepsat mlčenlivost,“ vzpomínal Raja. Po roce 1990 se díky jeho informacím podařilo provést exhumaci a ostatky přenést do rodinných hrobů.
Radomil Raja po návratu z vězení pracoval jako brusič skla, ale do zahraničí nesměl, i když jeho práce byla součástí mezinárodních výstav. Robert Hofrichter emigroval v roce 1969 do USA, kde žije dodnes a pravidelně se vrací do Česka. Právě on inicioval vznik pomníčku Jiřího Haby a Tomáše Hübnera u silnice vedoucí k nádrži Souš.
Z původní sedmičlenné skupiny přežili jen dva. Jejich příběh je připomínkou doby, kdy skautské ideály svobody a čestnosti stály v přímém rozporu s diktaturou, která se nezastavila ani před střelbou na spící mladíky.
7. listopad a oslavy VŘSR v ČSSR: Lampiony, pionýři a hesla o přátelství. Dnes se lampionové průvody vracejí
Zdroj: PaměťNároda, Deník
.jpg){kind=link}