První duben tradičně patří zlomyslným vtípkům a dokonale vymyšleným novinářským kachnám. Tradice aprílových žertů sahá hluboko do historie a prapůvodně souvisí s oslavami příchodu jara. Češi si pro drsnější formu nachytávek oblíbili označení kanadské žertíky, přestože se severoamerickou zemí nemá tento svátek absolutně nic společného. Mediální historie navíc pamatuje případy, kdy se nevinný vtip zvrhl v celonárodní hysterii. Jaké žerty se zapsaly do historie?
Ryba na zádech
Základy dnešního aprílu můžeme hledat už ve starověkém Íránu nebo v antickém Římě. Skutečný boom zlomyslných vtípků ale odstartoval až v šestnáctém století. Vznik tradice historici často spojují s reakcí na změnu ročních období a definitivní konec smutné zimy. V Evropě se jako první proslavila Francie se svým typickým zvykem zvaným poisson d’avril. Obyvatelé si prvního dubna tajně lepili na záda vystřižené papírové ryby. Postupně se tento nevinný zvyk rozšířil do dalších zemí a dodnes ho udržují například v Itálii.
Do českých zemí dorazila móda aprílových žertů právě z Francie. První doložená písemná zmínka u nás pochází z roku 1690 z pera Pražana Bartoloměje Chrystellia. Naši předkové si zpočátku dělali legraci především ze svých příbuzných a známých. S oblibou je posílali do obchodu pro zcela nesmyslné věci. Důvěřivci tak marně sháněli bublinku do vodováhy, ohýbák na cihly, závit M0 nebo náhradní mezery do žebříku.
Kanadská stopa neexistuje
Postupem času začaly nevinné nápady ustupovat mnohem drsnějším a propracovanějším recesím. Zejména v kancelářském prostředí se stalo hitem balení pracovních stolů do potravinářské fólie nebo zalévání počítačových myší do želé. Pro tento typ agresivnějších vtipů se v Česku vžilo označení kanadské žertíky. Tento termín pravděpodobně vznikl jako lidové označení pro drsné vtípky populární v Severní Americe, samotná Kanada ale s původem svátku nemá vůbec nic společného.
Do aprílového veselí se pravidelně zapojují také seriózní média. Vypouštění vymyšlených zpráv a novinářských kachen se stalo nedílnou součástí prvního dubna. Problém nastává v momentě, kdy veřejnost přestane rozlišovat realitu od fikce. Zahraniční weby dokonce budují speciální muzea novinářských hoaxů, která sbírají ty nejkurióznější případy z celého světa.
Špagety ze stromu a létající tučňáci
Historie pamatuje hned několik geniálních mediálních podvodů. Absolutní klasikou zůstává reportáž britské BBC z roku 1957. Renomovaný novinář Richard Dimbleby tehdy naprosto vážně moderoval reportáž o bohaté sklizni špaget ze švýcarských stromů. Jelikož ostrované v padesátých letech vnímali špagety jako exotickou pochoutku, stovky diváků následně volaly do redakce s dotazem, kde mohou sazenice špagetovníku zakoupit. V roce 2008 pak stejná stanice odvysílala dokonale zmanipulované záběry létajících tučňáků kroužkových, kteří údajně prchají před antarktickou zimou do jihoamerických pralesů.
Ne všechny žerty ale končí pouhým smíchem. Švédská televize v roce 1962 donutila tisíce rodin rozstříhat nylonové punčochy a nalepit je na obrazovky v marné naději na získání barevného vysílání. Čínská vláda po otištění falešné zprávy o výjimce z politiky jednoho dítěte dokonce apríl oficiálně odsoudila jako nebezpečnou západní tradici. V arizonském městě Glendale zase falešné letáky varující před leteckým postřikem proti zabijáckým včelám uvěznily vyděšené obyvatele na celý den v jejich domovech.
