Byl to chladný únorový den a za zdmi Černínského paláce se rozhodovalo o budoucnosti milionů lidí. Reinhard Heydrich přesně před 84 lety předstoupil před nacistické funkcionáře s projevem, který neměl nikdo mimo sál slyšet. Zastupující říšský protektor Heydrich tam představil plán na konečné řešení české otázky.
Technokrat moci bez skrupulí
Heydrich přijel do Prahy s jasným úkolem. Zlomit odboj a připravit prostor pro německé osídlení. Jeho projev ze 4. února 1942 navazoval na nechvalně známou konferenci ve Wannsee, která se konala jen o dva týdny dříve. Tam se řešila likvidace Židů. V Praze se řešila likvidace Čechů.
Nebyl to hysterický projev, který svět znal z výstupů Adolfa Hitlera. Heydrich byl jiný. Mluvil klidně, věcně a s děsivou precizností. Český národ pro něj nebyl nepřítelem, ale pouhým materiálem, který je třeba roztřídit. Ti, kteří mají „dobrou krev“ a jsou schopni germanizace, měli dostat šanci. Ostatní čekal transport na Východ, což v nacistické hantýrce znamenalo smrt.
Třídění lidských duší
Zásadním bodem tajného proslovu byl rasový průzkum. Nacisté potřebovali vědět, kolik Čechů je schopných poněmčení. Heydrichovi podřízení už tehdy pracovali na metodikách, jak měřit lebky, zkoumat barvu očí a posuzovat rodokmeny. Celý proces měl probíhat skrytě, pod rouškou preventivních zdravotních prohlídek, aby obyvatelstvo nepojala podezření.
Výsledkem měl být rozdělený národ. Elita schopná asimilace by splynula s německým živlem. Vlastenci, intelektuálové a lidé s „nevhodnými rasovými znaky“ měli zmizet. Heydrichova vize počítala s tím, že Čechy a Morava se stanou pevnou součástí Říše. Ne jako protektorát, ale jako čistě německé území.
Nejnebezpečnější skupinou pro nacisty byli takzvaní „dobře smýšlející Češi špatné rasy“. Ti by se mohli snažit vetřít do přízně systému, ale jejich krev by podle nacistických bludů mohla znečistit tu německou. Pro tyto lidi měl Heydrich připravené přesídlení k Ledovému moři, kde by sloužili jako dozorci nad ještě méněcennými národy, dokud by sami nepadli.
Prostor jen pro vyvolené
Heydrich v Černínském paláci definoval konečný cíl jasně. Šlo o trvalou změnu demografické mapy Evropy. Slova, která tehdy pronesl, by se měla tesat do paměti jako varování před tím, kam až může zajít ideologie zbavená lidskosti.
„Tento prostor se musí jednou stát německým a Čech tady nemá koneckonců co pohledávat,“ řekl Heydrich doslova podle záznamů.
Tato věta shrnuje vše. Protektorát Čechy a Morava byl pro nacistické špičky jen přechodným stavem. Potřebovali český průmysl a dělníky pro válečnou výrobu, proto nemohli přistoupit k okamžité likvidaci jako v Polsku nebo na Ukrajině. Byla to hra o čas. Čech měl pracovat, držet hubu a nevědět, že jakmile válka skončí vítězstvím Německa, jeho existence v tomto prostoru skončí také.
Účet bez hostinského
Osud má ale smysl pro ironii. Heydrich si byl svou pozicí a plány tak jistý, že ztratil ostražitost. Cítil se v Praze jako neomezený vládce, kterého se každý bojí. Nenapadlo ho, že v době, kdy v teple paláce plánoval genocidu celého národa, už v protektorátu operovali parašutisté vyslaní z Londýna. Kubiš s Gabčíkem už dýchali stejný vzduch jako on.
Heydrichův plán na konečné řešení české otázky se nikdy nenaplnil. Jeho autor zemřel o pár měsíců později na následky atentátu.
