Jarní nebe nad jihem Čech se v březnu 1945 zatáhlo dusivým dýmem. Americké bombardéry měly původně ochromit hroutící se Třetí říši a precizně zničit nacistické železniční uzly. Tisíce tun trhavin ovšem dopadly přímo do obytných čtvrtí plných civilistů. České Velenice a České Budějovice prožily během dvou dnů absolutní apokalypsu. Tragédie navždy přepsala lokální historii a zničila stovky rodin těsně před vytouženým mírem.
Zkáza v pohraničí
Americké letouny B 24 Liberator patnácté letecké armády startovaly z Itálie a dorazily nad České Velenice v pátek 23. března těsně před polednem. Vojáci dostali jasný cíl v podobě rozsáhlých železničních opraven. Ty fungovaly jako jedno z nejvýznamnějších center údržby lokomotiv ve středoevropském prostoru. Pumové koberce ovšem srovnaly se zemí obrovské haly i sousední domy. V nich se kromě místních starousedlíků tísnily davy vyčerpaných uprchlíků z východních území.
V prachu ze zborcených budov a hustém dýmu z hořící nafty zahynulo přes tisíc lidí. Velenice se rázem staly jedním z nejvíce zdevastovaných míst v českých zemích a připomínaly měsíční krajinu. Záchranné práce probíhaly ve zmatku a naprostém chaosu. Lidem chyběla těžká technika, nad hlavami jim navíc stále visela hrozba dalšího náletu. Identifikaci obětí ztěžovalo jejich fatální poškození obrovským žárem a drtivým tlakem.
První budějovické varování
O hodinu později se poplašné sirény rozezněly v nedalekých Českých Budějovicích. Lidé brali varování jako běžný cvičný poplach a nehledali úkryt. Zvykli si na hluk motorů, americké svazy totiž většinou pouze přelétaly směrem na cíle v Německu.
Nad městem se ovšem nečekaně objevila formace létajících pevností B 17. Jihočeská metropole posloužila letcům jako náhradní cíl při návratu z vojenské mise. Svaz svrhl přibližně padesát pum na železniční výtopnu. Mocné exploze okamžitě usmrtily pět desítek dělníků a drážních zaměstnanců.
Sobotní apokalypsa
Skutečné válečné peklo propuklo naplno o den později. V sobotu 24. března zaútočilo na Budějovice devadesát těžkých bombardérů B 24 Liberator. Masivní letecký úder pokryl hlavní nádraží a hustě obydlené čtvrti Pětidomí, Suché Vrbné i Havlíčkovu kolonii více než třemi tisíci explozivních náloží. Země se prudce otřásala pod náporem tlakových vln. Rozžhavené šrapnely trhaly ocelové koleje jako papír a drtily masivní cihlové klenby sklepů.
Rodiny ukryté v temném podzemí marně hledaly spásné bezpečí před padajícím zdivem. Město bleskově zmizelo v neprostupném mraku prachu, skrze který probleskovaly plameny z hořících armádních skladů a zdevastovaných vagonů. Trosky budov pohřbily přes dvě stě nevinných civilistů. Zoufalí záchranáři vyprošťovali přeživší ze sutin za pomoci holých rukou několik dlouhých a vyčerpávajících dnů.
Lékaři v českobudějovické nemocnici operovali těžce zraněné pacienty při slabém světle voskových svíček. Úzké nemocniční chodby plnily desítky zakrvácených lidí s rozsáhlými popáleninami a komplikovanými zlomeninami. Mezi ohořelými zbytky vlaků se povalovaly zničené cestovní kufry a osobní věci obyčejných lidí. Pro mnohé z nich se jihočeská železnice stala navždy poslední životní zastávkou.
Dozvuky válečného chaosu
Německá správa okamžitě využila obrovskou tragédii k vlastním propagandistickým účelům a plnila noviny nenávistnými články. Místní obyvatelstvo ovšem prožívalo hluboký osobní šok z takového zmaru těsně před očekávanou kapitulací nacistů. Události dnes připomínají prosté pamětní desky v prostorách nádraží a nesou jmena obětí. Obnova zdevastovaných lokalit trvala desítky let. Hluboké jizvy po leteckých explozích lze v architektuře obou měst vyčíst z viditelných mezer v zástavbě dodnes..
