Obyvatelé Turnova vídali pana Jaroslava po revoluci v ulicích takřka denně. Nenápadný muž sbíral prázdné lahve a žil si svým tichým životem. V září roku 1992 ho ale v městském parku objevili mrtvého. Vyšetřovatelé záhy ukázali na jednadvacetiletého Davida, mladíka žijícího převážně ve světě vlastních představ. Viděl sám sebe jako filmového akčního hrdinu van Damma, který bere spravedlnost do vlastních rukou.
Nález v turnovském parku
Zářijové odpoledne roku 1992 začalo pro postaršího muže v centru Turnova běžnou údržbou zeleně. Při sekání trávy si však poblíž hustých křovin všiml vyčnívajících bot. V porostu ležel schoulený padesátník s obličejem od krve. Kriminalisté na místě velmi brzy zjistili, že k úmrtí nedošlo přirozenou cestou.
Oběť působila velmi zanedbaně. Muž měl na sobě roztrhané sako a jednu ponožku staženou provázkem. Policisté mu z kapes vytáhli změť předmětů od žiletek přes jídelní příbor až po ulomenou pastelku s dětským dudlíkem. Lidé z okolí ho dobře znali z laviček a nádraží, kde pravidelně počítal drobné za vrácené lahve.
Touha po síle a filmových hrdinech
Vyšetřování následně dovedlo policii k jednadvacetiletému Davidovi. Mladík pocházel ze sedmi sourozenců a po brzké ztrátě matky ho vychovával starší bratr. Kvůli vážným zdravotním problémům pobíral invalidní důchod. Své dny trávil sledováním amerických filmů a jeho největším vzorem byl herec Jean Claude van Damme.
David si přál ovládat bojová umění, zkusil dokonce pár tréninků karate a v pokoji bušil do pytle s pískem. Sám se od dětství bál silnějších vrstevníků a nesnášel ty, „co mlátěj slabší,“ jak zaznamenali vyšetřovatelé v materiálech Policie ČR. Paradoxně se jeho cílem stal naprosto bezbranný Jaroslav. Ten občas přespával u Davidova otce, což vyvolávalo časté konflikty.
Záminka k nepochopitelnému útoku
Mladíkovi vadil jeho pach, drobné krádeže i vaření ze zbytků nalezených v popelnicích. V osudný den si obul těžké vojenské boty zvané kanady s úmyslem jít cvičit. V bytě o patro níž ucítil dým a objevil spícího Jaroslava, kterému u nohou hořela deka. Oheň uhasil, vzápětí ho ale přepadla obrovská chuť se poprat. „Dostal jsem nervy,“ vysvětloval později u výslechu.
Schválně upustil na schodech kýbl a probuzenému muži nařídil, „aby vypadl, nebo ho zabije.“ Jakmile se padesátník sehnul pro své tašky s odpadky, dostal ránu do krku. Útok pak pokračoval i venku na ulici. David cítil potřebu se předvést a zazvonil proto na kamaráda Marcela, se kterým vyrazili po stopách vyděšeného muže.
Smrt před vynesením rozsudku
Uprchlík se zkoušel před dvojicí schovat v klubu důchodců. Dveře byly zamčené, proto hledal útočiště pod keři v parku. Mladíci posilnění pivem ho tam objevili o něco později. David do ležícího muže opakovaně kopal těžkými botami.
Útočníci z křoví dvakrát odešli, aby se přesvědčili, „zda je čistý vzduch,“ a znovu se vrátili v bití pokračovat. Těžce zraněného muže pak nechali napospas osudu. Celý případ měl nakonec jinou soudní dohru. Kamarád Marcel odešel od soudu s podmíněným trestem na sedm měsíců za ublížení na zdraví.
Hlavní aktér se však vězení vyhnul. Těžce nemocný David podlehl zdravotním problémům ve svých jednadvaceti letech, a to ještě předtím, než stihl padnout verdikt za vraždu.
.jpg){kind=link}
