V říjnu roku 1995 přijel dvaadvacetiletý Oleg do České republiky za vidinou lepšího výdělku. Na pražské burze práce potkal čtyřiašedesátiletého Miroslava, který mu nabídl místo na svém statku na Trutnovsku. Namísto slibovaného platu a slušného ubytování na něj ovšem čekaly zcela nevyhovující podmínky a neustálý hlad. Situace na zanedbané usedlosti nakonec vyeskalovala v událost, kterou se zabývala policie i soudy.
Zklamání na zanedbaném statku
Oleg tehdy zaplatil zprostředkovatelům bezmála tři sta dolarů za cestu z domovského Charkova do Prahy. Lákala ho především televizní reklama slibující měsíční výdělek až čtyři sta dolarů. Po příjezdu na hlavní nádraží ale jeho průvodci pod záminkou telefonátu navždy zmizeli. Zástupci organizované skupiny tak zanechali cizince napospas osudu v neznámém městě.
Oleg nakonec přijal nabídku pana Miroslava a jeho o generaci mladší ruské společnice Niny. Slíbili mu třicet korun na hodinu, pravidelnou stravu a ubytování na statku v Podkrkonoší. Pracovat měl jedenáct hodin denně.
Po příjezdu na místo na mladíka čekalo nepříjemné zjištění. Památkově chráněná usedlost připomínala spíše obrovskou skládku a budovy se doslova rozpadaly. Dvůr byl zaplněný ztrouchnivělým dřevem, sutí, klacky a hromadami cihel. Uvnitř obytné budovy panovaly otřesné hygienické podmínky a veškeré místnosti zaplňovalo harampádí všeho druhu.
Oprýskané dveře lemovalo naštípané dříví a hromady starých střešních tašek. Od prvního dne Oleg velmi tvrdě pracoval na stavbě, řezal dřevo a obětavě opravoval poškozenou střešní krytinu. Jindy prováděl až do večera náročné zednické práce.
Hlad a nezaplacená práce
Slibovaná strava se smrskla na jeden krajíc chleba s máslem k snídani a obyčejnou rybí polévku. Mladík přežíval hlavně díky slanině, kterou si prozřetelně přivezl ještě z domova. Majitel usedlosti spižírnu neustále zamykal a svému pracovníkovi přísně zakázal opouštět pozemek. Sám přitom s Ninou pravidelně odjížděl na celý den pryč a nechával dělníka samotného.
Fyzické vyčerpání a hluboké zoufalství se na mladém muži rychle podepsaly. Čtvrtý den večer si Oleg na Nině vyprosil lahev alkoholu. „Vypil jsem láhev vodky. Ze žalu nad sebou samým,“ uvedl později do policejního protokolu. Stěžoval si do něj na tíživou situaci, do které se nešťastnou shodou okolností dostal.
Po návratu Miroslava domů se cizinec dožadoval vyplacení slíbených peněz za odvedenou dřinu. Starší muž mu vyhovět odmítl. V tu chvíli Oleg ztratil kontrolu nad svým chováním a na majitele statku zaútočil. Srazil ho pěstmi k zemi, nakopl ho a vzápětí ho venku na zápraží usmrtil ranami sekerou.
Snaha zahladit stopy
Bezprostředně po usmrcení majitele si útočník plně uvědomil přítomnost Niny. Strach z jediného očitého svědka ho dovedl k dalšímu fatálnímu kroku. Vrátil se na chodbu, vzal dva nože, které předchozí odpoledne sám pečlivě brousil, a ženu v ložnici napadl. Po hrůzném činu odtáhl tělo muže přes dvůr do garáže.
Ukryl ho do hlubokého výkopu určeného pro základy nové stěny a vše důkladně zaházel masivními kameny, pískem a prkny. Z domu odcizil drobnou finanční hotovost v rublech a polských zlotých, televizi a pneumatiky. Před útěkem ještě zahladil ty nejviditelnější stopy v domě a zbavil se vražedných zbraní v hořících kamnech. Hned poté dům ze všech stran pozamykal a klíče schoval do písku.
Krátce po půlnoci nasedl do bílého automobilu značky Mitsubishi, který patřil zavražděnému muži, a vyrazil směrem k polským hranicím. Kvůli naprosté neznalosti noční krajiny do rána bloudil. Na hraniční přechod v Královci dorazil až v ranních hodinách. Službu konající policista si okamžitě všiml jeho neobvykle nervózního vystupování a řezných poranění na rukou. Zběžná kontrola oděvu odhalila i krevní skvrny.
Rozhodnutí soudu a mírnější trest
Při následném výslechu v Trutnově vyšla najevo celá předchozí anabáze. Vyšetřovatelé zjistili, že pachatel ve své vlasti s vyznamenáním dokončil základní vzdělání a následně vystudoval střední zdravotnickou školu. V charkovské věznici pak působil na pozici zdravotníka. Znalecké posudky z oboru psychologie a psychiatrie následně potvrdily jeho příčetnost. Oběti podrobil zkoumání soudní lékař.
Původní rozsudek vyměřil pachateli pětadvacetiletý trest odnětí svobody a trvalé vyhoštění z republiky. Zohledňoval především surovost počínání a bezcitnou snahu odstranit nepohodlnou svědkyni. Vrchní soud v Praze ovšem později verdikt zmírnil na konečných osmnáct let za mřížemi. Přihlédl k faktu, že hrůzný čin nebyl nijak předem plánovaný a že odsouzený do osudného dne vedl řádný život.
