Desítky let vydávali v Irsku krutý chirurgický zásah za běžnou porodnickou praxi a plnohodnotnou alternativu k císařskému řezu. Symfyziotomie se ve skutečnosti změnila v neetický experiment, který ženám nevratně ničil zdraví a zanechal za sebou hluboká doživotní traumata. Celý systém podporovala tvrdá katolická dogmata nutící matky podstupovat nepochopitelnou bolest.
Náboženství místo medicíny
Ve vyspělém světě se od nařezávání pánve postupně upouštělo, ovšem v silně katolickém Irsku zažívala tato metoda nečekanou renesanci. Lékaři nechtěli akceptovat rostoucí popularitu císařských řezů, protože ty tehdy dovolovaly maximálně tři těhotenství. Následná nutnost sterilizace či nasazení antikoncepce absolutně odporovala tamní církevní morálce. Hlavním cílem tehdejší společnosti bylo udržet co nejvyšší plodnost žen, přičemž za ideál se považovalo mít devět nebo deset dětí v jedné rodině.
Chirurgický zásah do kosti měl rodičkám teoreticky umožnit další bezproblémové přirozené porody bez ohledu na velikost plodu. Samotný zákrok obnášel rozříznutí chrupavky ve stydké kosti a následné násilné roztažení obou polovin pánve za pomoci hrubé síly. Operace se navíc prováděla převážně při plném vědomí rodiček, kterým ošetřující personál podal pouze zcela nedostatečnou lokální anestezii s odvoláním na údajný zájem o zdraví vyvíjejícího se dítěte.
Zásahy u zdravých prvorodiček
Procesu nechyběly ani další těžko pochopitelné detaily, kdy některé pacientky zmiňovaly následné scelování rozříznuté kosti pomocí horké páječky přímo na operačním stole. Ženy tak prožívaly nesnesitelná muka hraničící s mučením, aniž by tušily skutečnou podstatu prováděného úkonu. Lékaři k tomuto mimořádně bolestivému řešení navíc nepřistupovali výhradně při akutních komplikacích nebo přímém ohrožení života matky, ale vytvořili z něj zcela běžnou a rutinní záležitost.
Metoda se začala zneužívat k preventivním zákrokům, takže se pod nůž běžně dostávaly zcela zdravé prvorodičky a výjimkou nebyly ani nezletilé dívky kolem patnácti let. Z historických pramenů jsou doloženy případy operací provedených dlouho předem, po kterých následovalo nucené čekání na porod provázené nesmírnými fyzickými útrapami. Většina rodiček se domnívala, že podstupují klasický císařský řez, přičemž hořkou pravdu zjistily až ve chvíli ostré řezavé bolesti v oblasti podbřišku.
Celoživotní trvalé následky
Neomluvitelný chirurgický experiment za sebou zanechal otřesné následky v podobě chronických zánětů, celoživotní inkontinence a těžkých potíží se samostatnou chůzí. Organizace sdružující přeživší pacientky disponuje svědectvími žen, které se musely dlouhé týdny doma plazit po čtyřech nebo složitě chodit s oporou dvou obyčejných smetáků. Oběti kromě zničeného fyzického zdraví bojovaly s posttraumatickými poruchami, těžkými depresemi a pocitem naprosté ztráty kontroly nad vlastním tělem.
Opožděné odškodnění bez omluvy
Ačkoliv se od těchto praktik začalo v polovině 60. let pomalu upouštět, v některých nemocnicích zákrok prokazatelně přetrval až do konce 80. let. Irská vláda nabídla přeživším obětem finanční odškodnění v přepočtu kolem jednoho až tří milionů korun až v roce 2014, což pro mnohé zúčastněné přišlo příliš pozdě. Většina dotčených žen navíc cítila hluboké zklamání z absence veřejné omluvy a zdráhání státu i samotné církve převzít za zcela zničené životy plnou odpovědnost.
_(14591116588).jpg){kind=link}