Podlažický klášter u Chrudimi hostil na počátku 13. století vznik kolosu, který dodnes mate historiky svou monumentálností. Codex Gigas váží 75 kilogramů a jeho autor do něj vtěstnal tehdejší vědění světa i unikátní vyobrazení knížete temnot. Lidová tradice praví, že za vznikem díla stojí hříšný mnich Herman, který se upsal peklu, aby unikl trestu zazdění zaživa.
Středověký kolos z Podlažic
Podlažický klášter u Chrudimi patřil ve 13. století k méně nápadným řeholním domům, přesto v jeho skriptoriu vznikl rukopis, který nemá ve světě obdoby. Benediktinští mniši zde stvořili Codex Gigas, knihu svázanou v kůži stovek oslů, k jejímuž přenesení je zapotřebí síla dvou dospělých mužů. Obsah tvoří fascinující směs biblických textů, lékařských rad, kalendáře a exorcistických formulí. Tato tematická šíře dělá ze svazku sumární encyklopedii tehdejšího myšlení, která svou ambiciózností dalece přesahuje běžnou klášterní produkci.
Písmo jednoho muže
Moderní paleografický výzkum přinesl zjištění, které dává legendám o nadpřirozeném původu dosti reálný základ. Rozbory inkoustu a rukopisu potvrdily, že celý text o stovkách stran vytvořila skutečně jedna ruka. Písmo zůstává v celém svazku konzistentní, postrádá známky únavy, nemoci nebo přirozeného stárnutí, což u tak rozsáhlého díla odporuje běžné lidské fyziologii. Autor zřejmě pracoval v izolaci a se sebezapřením, které hraničilo s naprostou obsesí.
Odborníci odhadují, že poctivá práce na takovém kolosu by jednomu člověku zabrala přes 20 let života. Písař musel v klášterním tichu trávit dny i noci, každé písmeno vyžadovalo precizní tah brkem a neochvějnou trpělivost. Taková míra odříkání vysvětluje, proč lidová tvořivost přisoudila autorství temným silám. Místo postupné práce dvou dekád lidé raději mluvili o jediné noci, během které Satan splatil mnichův dluh a vykoupil jeho život zpod kamenné zdi.
Portrét mezi řádky
Na straně 290 se čtenáři otevírá pohled, který dal knize její známější jméno. Portrét ďábla v podobě rohaté postavy s vyplazeným jazykem zaujímá celou plochu pergamenu a působí v náboženském kontextu dosti neobvykle. Kníže temnot zde dřepí v prázdném prostoru sevřený mezi dvěma věžemi, jeho přítomnost doplňuje okolní pasáže o krocení démonů a magických praktikách. Tato ilustrace sloužila jako varovné memento pro každého, kdo by chtěl sejít z cesty víry a podlehnout lákadlům zatracení.
Lup švédské armády
Osudy Codexu Gigas se dramaticky změnily na sklonku třicetileté války, kdy Praha zažila drancování švédských vojsk. Vojáci generála Hanse Christopha von Königsmarcka v roce 1648 vybrali to nejcennější z Rudolfových sbírek a obří knihu odvezli jako válečnou kořist na sever. Od té doby tvoří tento český unikát pýchu Národní knihovny ve Stockholmu, kde přečkal i ničivý požár královského paláce. Zachránci jej tehdy museli vyhodit z okna, aby jej uchránili před totální zkázou, což odnesla poškozená vazba.
Pověst o kletbě, která stíhá každého majitele, se sytila dalšími nehodami a úpadky institucí, v nichž byl rukopis uložen. Historické prameny naznačují, že kamkoliv se Bible dostala, tam se brzy ohlásila pohroma nebo finanční krach daného kláštera. Švédští kurátoři však těmto pověrám nepřikládají váhu a knihu opatrují jako jeden z nejvýznamnějších artefaktů evropské historie. Pro ně představuje kniha symbol vítězství a vědeckého pokroku, nikoliv magnet na neštěstí.
Dnes už kniha nikoho neděsí a slouží badatelům jako studnice vědomostí o středověké kultuře českých zemí. Do Prahy se vrátila pouze na krátkou zápůjčku v roce 2007, kdy ji v budově Klementina spatřily tisíce návštěvníků.
