Ještě před pár desítkami let se na ně lidé dívali s despektem. Dnes patří mezi architektonické rarity, které mizí z trhu rychleji než leckteré novostavby. Šumperáky, kdysi levné domky pro rodiny ze 60. let, dnes stojí i 15 milionů korun. A jejich příběh je jako učebnice českého socialismu.
Jak se zrodil fenomén šumperáku
Když v roce 1966 vyrostl první šumperák v Rapotíně, nikdo tehdy netušil, že se z obyčejného domku stane architektonická legenda. Za jeho vznikem nestál žádný slavný architekt, ale Josef Vaněk (1932–1999), chlapík, který začínal s kolečkem a maltou jako zedník a postupně se vypracoval až na projektanta v Okresním stavebním podniku v Šumperku.
Vaněk chtěl vyplnit mezeru, kterou tehdejší režim přehlížel. Běžní lidé si totiž nemohli najmout architekta a typové projekty působily zastarale. Rozhodl se proto navrhnout dům, který zvládne postavit i laik zlatými českými ručičkami. A trefil to dokonale. Hrubá stavba měla trvat jen dva měsíce a stát kolem 100 tisíc korun československých. To byla suma, kterou si tehdy mohla běžná rodina našetřit během několika let.
Typickými znaky domu byly přesunuté obytné místnosti do patra, technické zázemí v přízemí a charakteristický balkon se šikmými bočnicemi a kruhovými průzory. „Svou činností jsem chtěl vyplnit mezeru mezi potřebami stavebníků a produkcí státních projektových ústavů,“ psal Vaněk později ve své obhajobě, když se dostal do sporu s režimem.
Popularita i problémy se zákonem
První dva domy vznikly v Rapotíně, opravdová vlna ale přišla až s domem pro šumperského lékaře Arno Všetečku. Najednou lidé před Vaňkovým domem stáli fronty, aby získali stavební plány. Projektant prodal zhruba pět tisíc dokumentací, ale odhadovaný počet postavených šumperáků je několikanásobně vyšší, lidé si totiž plány mezi sebou kopírovali a upravovali.
Dobové články chválily „vysokou kulturu bydlení“, ale brzy přišla i kritika. Někomu vadilo umístění obytných místností do patra, jiní považovali balkon jen za ozdobu, na kterém se nedalo posedět. Historik a fotograf Tomáš Pospěch, který vyfotil úctyhodných 600 šumperáků, k tomu pro Český rozhlas řekl: „Když si chtěl někdo donést kávu dolů před dům, musel otevřít asi dvacet dveří.“
Vaněk navíc narazil na socialistickou byrokracii. Úřady mu vyčítaly nepovolené podnikání a hrozil mu soud. Aby se vyhnul trestu, nastoupil do družstva Kovostav, kde mohl projekty šířit legálně. Jeho slávu však provázela i podezření z plagiátorství. Architekt Vladimír Kalivoda tvrdil, že Vaňkův návrh je kopií jeho domu. Žalobu nakonec stáhl, protože Vaněk projekt zásadně upravil.
Dnes je šumperák retro za miliony
V 70. letech se začaly ozývat hlasy, že šumperáky kazí ráz vesnic, a jejich výstavba se postupně zastavila. Po revoluci byly dokonce vnímány jako symbol komunismu. Jenže čas všechno změnil. Já osobně jsem vyrůstal jsem na vesnici, kde jeden šumperák stál hned naproti autobusové zastávce. Každý den jsem kolem něj chodil do školy a fascinovalo mě, jak se liší od všech těch fádních kostek okolo. Ten balkon s kruhovými otvory mi připadal jako okno do jiného světa.
Dnes je šumperák vnímán jako architektonická perla a jeho cena na realitním trhu raketově roste. Podle deníku E15 se prodávají i za 12 až 15 milionů korun, což je částka srovnatelná s bytem v centru Prahy.
O jejich kouzlu svědčí i fakt, že fotograf Tomáš Pospěch dodnes objevuje nové exempláře a v minulosti jim věnoval celou výstavu. Šumperáky přitom nestojí jen u nás, ale i v Polsku, bývalém východním Německu či dokonce v Lucembursku.
Největší letecké neštěstí v historii Prahy: 50 let od pádu letadla v Suchdole, který nepřežilo 79 lidí
Zdroje: autorský text, Muzeum Šumperk, e15, iDNES
.jpg){kind=link}