Před 136 lety se poprvé otevřela Eiffelova věž. Jde o nepřehlédnutelný symbol Paříže a dominantu, kterou spatříte odkudkoli nad úrovní terénu. S celkovou výškou 324 metrů je tak dominantou jak hlavního města, tak i celé Francie. Její příběh ale není vůbec jednoduchý, měla stát úplně někde jinde, a především jen dočasně. Jak si vlastně stojí dneska a co je s ní historicky spojeno? Vydejme se na exkurzi.
Konstrukce nad zelení
Vzhlíží k ní stromy, parky i historické budovy. Tzv. Eiffelovka patří k nejnavštěvovanějším památkám planety, kterou si za rok prohlédne asi 7 milionů turistů i místních. Každý den se tak po schodech nahoru vydá asi 15-20 tisíc lidí. Vzhledem ke své konstrukci se stala také nejvíce napodobovanou památkou.
Po světě je bezpočet replik a nemyslíme tím jen figurky. Jednou z nich je pražská Petřínská rozhledna. Originál pak převyšuje tokijská verze, která dosahuje krásných 333 metrů.
Na počest revoluce a jinde
Dílo se zrodilo v hlavě geniálního architekta Gustava Eiffela, který navrhl také konstrukci sochy svobody. Stavba měla uctít 100. výročí Velké francouzské revoluce, současně se setkala se Světovou výstavou roku 1889. Původně měla ovšem stát úplně jinde, konkrétně ve španělské Barceloně.
Tamní úředníci ale takový projekt odmítli, protože jim přišel zaprvé nákladný, za druhé nepříliš vkusný. Paříži tak nabídl Eiffel tuto dominantu až jako druhou možnost. „Vyhlásila soutěž o návrh pomníku, který měl být postaven na Champ-de-Mars v centru Paříže. Z více než 100 předložených návrhů si komise vybrala Eiffelův plán věže,“ informuje web History.com.
Celý proces je dalším důkazem o monumentalitě a složitosti projektu. Na padesát inženýrů a techniků muselo vytvořit 5 300 konstrukčních výkresů, v dílnách vzniklo pod rukama stovek dělníků skoro 20 000 předpřipravených dílů.
Vstupní brána na veletrh
Věž vlastně neměla být věží, po slavnostním otevření provázeném jednadvaceti salvami děl byla vstupní branou veletrhu. Vstupné pro exkurzi činilo pět franků, za rok provozu se nahoru vpravily dva miliony lidí. Zmíněný veletrh nebyl samozřejmě trvalý, končil 15. května téhož roku. Provoz by mohl svědčit o popularitě, ale nebylo tomu tak. První dvě patra jsou přístupná výtahem i po schodech, do třetího vede jen výtah.
Dokument České vraždy připomíná jeden z nejbrutálnějších případů, se kterými se musela jihočeská policie potýkat
Nenávist a protesty
Pařížanům byla stavba trnem v oku, měla hyzdit město, dokonce pořádali protesty. Jak uvádí Tiscali, klasik Émile Zola ji nazval „velkou děravou žirafou”. Guy de Maupassant tam pravidelně chodil na jídlo, protože to bylo jediné místo, odkud věž nebyla vidět.
Svůj cestopis pak zahájil dle Rad na cestu slovy: „Opustil jsem Paříž, dokonce i Francii, protože Eiffelova věž mě prostě příliš rozhněvala. Nestačí, že ji člověk vidí odevšad, ne, je k dostání všude a v každém myslitelném materiálu, je vystavená v každé výloze jako nevyhnutelná, trýznivá noční můra.“
Překonána Chryslerem
Dle původní koncepce ji měli rozebrat po dvou dekádách, z čehož nakonec naštěstí sešlo. Věž se totiž mezitím stala domovem rádia i meteorologických stanic. Do roku 1930 se jednalo o nejvyšší věž světa, pak ji překonal mrakodrap Chrysler Building.
Už jsme uvedli výšku 324 metrů včetně horní antény. Lehounce se ale mění, protože teploty rozpínají kovy ještě o cca 20 centimetrů. Každých sedm let je potřeba ji kompletně přetřít. Původně to byla benátská červená, postupně přecházela do dnešní speciální hnědé. Náklady jsou více jak 60 milionu eur, tedy 1,5 miliardy Kč. Bohužel jako vysoké místo láká tato památka i sebevrahy.
