Fenomén McDonald’s: Jak český emigrant Ray Kroc udělal před 70 lety z jednoho bistra světovou senzaci

Charakteristické žluté „M“ je stejně rozpoznatelným znakem jako symboly pánských a dámských toalet. Při dnešní síti McDonald’s prodejen, aplikacích, reklamách a obratu impéria je skoro obtížné si představit, že i tato firma kdysi někde začínala. A přece je tomu právě 70 let, kdy sice nevznikl, ale překročil hranice kalifornského San Bernarda.

REKLAMA

Dva bratři a Čech

Dnes slavný fastfood mohl totiž snadno skončit jen jako čistě lokální bistro. Do projektu Richarda a Maurice McDonaldových (ano, opravdu se to jmenuje po nich) se ale tehdy vložil podnikatel českého původu Ray Kroc. No, vložil, on se vložil hlavně do McDonaldu, protože v první polovině 50. let 20. století od nich celý podnik koupil.

Zázrak jménem franšíza

Koupě firmy by nebyla tak revoluční, nebýt Krocova druhého kroku. Ano, modří už vědí, protože 15. dubna 1955 otevřel Kroc první pobočku McDonald’s v Des Plaines v Illinois. Kroc jako správný byznysmen postupoval i nadále ve velkém. Za šest let od tohoto počinu disponoval všemi právy společnosti.

Původní podnik se brzy změnil na akciovou společnost kótovanou na klíčovém místě, tedy americké burze. On sám sice zemřel v roce 1984, jenže McDonald už měl tehdy pobočky po celém světě. A globální fenomén rychlého občerstvení byl na světě. Růst pokračoval, v roce 2007 překročil počet míst 30 tisíc, v roce 2021 pak 40 tisíc.

Fenomén fastfoodu

Právě KFC a McDonald’s si lidé spojují s principem fastfoodu nejvíc. Obě značky se tak staly už synonymem rychlého stravování, takže i jiné prodejny mohou být slangově zvány „mekáčem“. Prvenství v oboru ale nemá ani jeden z řetězců, princip fastfoodu je ještě o tři dekády starší. Loni tím pádem oslavil století.

Samotný mechanismus se neliší a nabírá více podob. Objednáte si z předem připravené nabídky, která nečeká na vaši objednávku, ale je neustále vyráběna „do zásoby“. Objednávka je bleskově přidána a obvykle do minuty se můžete pustit do rychlého, často však nezdravého jídla. Může jít o pevné obchody, případně pouliční stánky s pizzou „do ruky“ nebo klasickými párky v rohlíku.

Jak to začalo aneb Člověk s vizí

Na počátku tentokrát nebylo slovo, ale spíš myšlenka nenápadného kuchaře Walta Andersona. Tento potomek švédských imigrantů měl základní vlastnost nevydržet na jednom místě. V Evropě tehdy zuřila první světová a on pracoval v kuchyni v Kansasu. Šlo o vznětlivého člověka, který jednou naštvaně praštil obracečkou do skoro syrového bifteku.

V další vteřině se ale zarazil a chvíli se díval na plochou placku masa. Právě totiž stvořil základ amerického hamburgeru. Je otázka, nakolik historce věřit, nicméně podobně měly vzniknout brambůrky. Hamburger byl tehdy vlastně biftek na chlebu, ale Anderson jim vtiskl podobu, kterou mají dodnes.

Žemle a mleté maso

Byl to Anderson, kdo zkusil mleté hovězí a dal ho mezi půlky sladké žemle. On nechal pečivo nasát šťávu masa a přidal k němu cibulku. Jeho počin mu přinesl takovou popularitu, že si v pětatřiceti otevřel vlastní pojízdný stánek s výdejním pultem a malým grilem. To bylo v roce 1916.

Jeho snažení si posléze všiml realitní agent Edgar „Billy“ Ingram, který poznal potenciál tohoto konceptu. Přes některé počáteční společenské diskuse pokračoval a svůj podnik stylizoval do podoby hradu. Během září 1921 tak vznikla restaurace s bílými věžičkami a skoro Disneyovským cimbuřím. A otevřel White Castle, první fast food na světě.

Zdroje: MinutoveZpravy, AmericaComesAlive, KMUW

Zdroj informací: autorské zpracování redakce Kroniqa.cz na základě veřejně dostupných informací z médií.

Poslat článek dál

Přidat kroniqa.cz na seznam

Jonáš Jenšovský
Jonáš Jenšovskýhttps://naefar.cz/
Zajímá mě prakticky všechno od starověkých pyramid po obrazy z hlubin vesmíru. Občas bokem napíšu nějakou fantasy nebo vytvořím fiktivní svět.

Další články
Související

Kat Lidic K. H. Frank doufal v záchranu u Američanů. Místo diplomatické péče dostal jen ešus, pryčnu a šibenici

Karl Hermann Frank se 9. května 1945 pokusil o útěk do amerického zajetí. V Rokycanech však narazil na Pattonovy vojáky, kteří ho předali české spravedlnosti.

Mýdlo v žaludku a injekce mléka pod kůži. Mladíci kvůli modré knížce riskovali za socialismu zdraví i vězení

Mladí muži riskovali zdraví i vězení jen pro to, aby získali svobodu. K vytoužené modré knížce vedly drastické metody, které zanechaly stopy po zbytek života.

Z legendárního Discolandu Sylvie zbyly jen vzpomínky. Slavný klub nahradily nové byty

Příběh Ivana Jonáka a Discolandu Sylvie nabízí pohled do divokých devadesátých let. Před lety stavbu odkoupil investor a celou ji přestavěl.

Všichni ji jedli, málokdo znal její pozadí. Socialistický režim stvořil fenomén jménem UHO cíleně

Státní normy z 50. let vytvořily fenomén univerzální hnědé omáčky, tzv. UHO. Školní jídelny se staly místem drilu, kde se pod dozorem učitelů muselo dojídat.

Realita Černých baronů vypadala jinak než ve filmu. Skuteční pétépáci fárali v nelidských podmínkách

Film Černí baroni zná každý, jenže skuteční pétépáci v uranových šachtách prožívali realitu, která měla k humorné satiře nečekaně daleko.

Rudolf II. vynesl nad synem krutý rozsudek. Šílený Julius Caesar d’Austria skončil doživotně v hradní kobce

Julius Caesar d’Austria v roce 1608 v Krumlově rozsekal milenku. Rudolf II. ho nechal doživotně zavřít. Šílený levoboček zemřel v hnilobě a špíně o rok později.
REKLAMA

⚡️Nejčtenější

REKLAMA