Vojenská správa v období normalizace připomínala nenasytný stroj na lidský čas, kterému se branci snažili vyhnout za každou cenu. Touha po modré knížce vedla v 70. letech řada mladých mužů k drastickým experimentům na vlastním zdraví, které často končily v nemocničních pokojích.
Odmítnutí zeleného sukna
Systém základní vojenské služby v tehdejším Československu představoval pro většinu dospívajících mužů dvouleté vakuum, které postrádalo smysluplnou náplň. Vojnu vnímali jako období nesvobody, kde dominovala absurdní buzerace a všudypřítomná ideologická masáž. Odpor k uniformě u některých mladíků tak vyústil v hledání cest, jak obelstít odvodní komise, které každoročně plnily stavy socialistické armády bez ohledu na individuální ambice jednotlivců.
Získání modré knížky znamenalo pro brance definitivní osvobození od pochodování na buzerplacu a stříhání metru. Mladíci k tomuto cíli kráčeli přes fingované psychiatrické diagnózy, ale i přes reálné a bolestivé sebepoškozování. Armádní lékaři se postupem času naučili rozpoznávat běžné triky, což nutilo adepty k využívání stále sofistikovanějších a nebezpečnějších metod poškození vlastního zdraví.
Hazard se zdravím
Mezi rozšířené historky patřilo i polykání mýdla s cílem vyvolat nevolnost nebo dočasné zdravotní komplikace. Účinky byly nepředvídatelné a mohly vést k vážným zdravotním problémům.
Ještě riskantnější metodu představovala aplikace mléka přímo do tělních tkání nebo kloubních pouzder pomocí injekční stříkačky. Cizorodá bílkovina vyvolávala v těle bouřlivou reakci, která se projevovala masivními záněty a tvorbou hnisavých abscesů. Branci tuto bolestivou proceduru podstupovali s vidinou trvalého poškození hybnosti, které by je v očích vojenských doktorů učinilo pro službu vlasti nepoužitelnými a definitivně je vyřadilo z evidence.
Sázka na trvalé následky
Vzpomínky pamětníků také odhalují, že odvodní komise čelily vlnám mladých mužů, kteří se do ordinací dostavovali v žalostném stavu. Lékaři v mnoha případech prohlédli, že za náhlým zhoršením zdravotního stavu stojí úmysl, přesto museli brát v potaz objektivní nálezy, které službu v poli vylučovaly. Odhalení simulanti riskovali trestní stíhání za vyhýbání se vojenské povinnosti, což v normalizačním právu znamenalo hrozbu vězení v délce až 5 let.
Mnoho mladíků si neslo následky těchto experimentů po zbytek života v podobě chronických potíží s ledvinami nebo trvalého poškození srdečního svalu. Touha vyhnout se 2 rokům v kasárnách převážila nad pudem sebezáchovy a strachem z invalidity, což vypovídá o hloubce tehdejšího odporu k militarizované společnosti. Mnohdy stačilo pár týdnů v nemocnici a několik správně zvolených látek, aby mladý muž získal zpět svobodu za cenu vlastní tělesné schránky.
Tradice modrých knížek skončila až s profesionalizací armády a zrušením vojny v roce 2005.
