V únoru 1608 zažily hradby Českého Krumlova výjev, který otřásl i otrlou renesanční společností. Julius Caesar d’Austria, nejstarší levoboček císaře Rudolfa II., zde brutálně zmasakroval dceru místního lazebníka Markétu Pichlerovou. Tento incident donutil panovníka k radikálnímu kroku, kterým svého duševně chorého syna navždy odřízl od okolního světa v izolaci hradního vězení.
Krvavá krumlovská lázeň
Don Julius vykazoval známky nevypočitatelné agresivity dlouhodobě, ovšem vztah s dcerou lazebníka Markétou Pichlerovou tyto sklony vyhrotil do extrému. Mladá žena mu sloužila jako milenka, což pro ni v dobových reáliích znamenalo směs společenského vzestupu a neustálého strachu o život. V kritický únorový den Julius Caesar d’Austria dívku napadl s takovou vervou, že její tělo doslova rozsekal na kusy.
Místo pokusu o útěk nebo zahlazení stop začal levoboček části ostatků bezmyšlenkovitě vyhazovat z okna přímo na zámecké nádvoří. Šokovaný personál sbíral lidské pozůstatky v mrazivém vzduchu, zatímco se vrah zabarikádoval ve svých komnatách. Tento akt definitivně zlomil trpělivost všech, kteří do té doby nad jeho výstřelky zavírali oči z úcty k císařskému majestátu.
Verdikt z Pražského hradu
Rudolf II. se o činu dozvěděl s minimálním zpožděním a jeho reakce byla na tehdejší poměry nekompromisní. Přestože krevní pouto s matkou vraha Kateřinou Stradovou zabránilo katovi v přímém výkonu práce, panovník vynesl rozsudek doživotní izolace. Julius Caesar d’Austria tak zůstal uvězněn v prostorách krumlovského zámku, oddělen od aristokratického života i jakéhokoliv kontaktu s vnějším světem.
Úpadek v naprosté izolaci
Vězení se pro levobočka rychle proměnilo v páchnoucí brloh, kde čas ztratil svůj význam. Julius Caesar d’Austria v zajetí zcela rezignoval na základní hygienické návyky, odmítal nůžky, vodu i čisté šatstvo. Podle zpráv tehdejšího personálu se v jeho komnatách vršily hnijící zbytky jídla, které mu stráže podávaly jako divokému zvířeti.
Mentální degradace postupovala ruku v ruce s fyzickým chátráním a don Julius se propadal do hluboké apatie. V krumlovských chodbách se občas ozývaly jeho nesrozumitelné výkřiky, které děsily sloužící víc než samotná vzpomínka na únorový mord. Bývalý šlechtic trávil dny zíráním do prázdna, přičemž jeho tělo pokrývaly nánosy špíny a nehty mu narostly do podoby zvířecích spárů.
Špatné hygienické podmínky a absence lékařské péče vykonaly své během několika měsíců. Julius Caesar d’Austria trpěl otevřenými ranami, které v neošetřeném stavu začaly hnisat a vyvolávaly celkovou otravu organismu. Jeho kůže pod vrstvami nečistot praskala a vytvářela ložiska infekce, se kterými si jeho zdecimovaná imunita nedokázala poradit.
Rok 1609 přinesl konečné vysvobození pro vězně i jeho okolí, když don Julius zemřel v naprostém osamění.
