Osmnáct let. Tak dlouho trval nedobrovolný a později dobrovolný pobyt Mehrana Karimiho Nasseriho na pařížském letišti. Íránský uprchlík, který se stal živoucím symbolem byrokratického selhání, prožil téměř dvě dekády na červené plastové lavičce v terminálu 1. Když mu úřady konečně otevřely dveře do Francie, odmítl jimi projít. Kdo viděl snímek Terminál tak tuší, že od pravdy byl hodně daleko.
Vše začalo v roce 1988 jako zlý sen každého cestovatele. Mehran Karimi Nasseri přistál v Paříži s cílem pokračovat do Londýna, ale nemohl prokázat svou totožnost. Jeho pas a osvědčení uprchlíka mu údajně ukradli. Francouzská policie ho nemohla deportovat, protože neměl kam jít, ale zároveň ho nemohla pustit z tranzitní zóny. Terminál 1 se tak stal jeho celou planetou. Spal na lavičce, myl se na veřejných toaletách a jídlo dostával od soucitných zaměstnanců letiště, kteří ho postupně přijali za svého maskota.
Vězeň vlastní mysli
Léta plynula a Nasseriho duševní stav se začal pod náporem izolace hroutit. Z původně politického uprchlíka se stala instituce. Obklopil se krabicemi s výstřižky z novin a deníky, do kterých si zapisoval každodenní rutinu. Komunikoval stále méně a jeho realita se smrskla na prostor mezi duty-free shopy a odletovými branami. Stal se „Sirem Alfredem“, jak si sám začal říkat, a svou minulost v Íránu zcela vytěsnil.
Zlom přišel v roce 1999, kdy mu francouzské úřady konečně udělily povolení k pobytu. Právník Christian Bourguet mu vítězoslavně přinesl dokumenty, které by mu umožnily legálně opustit letiště. Nasseri je ale nepodepsal. Odmítl je převzít s bizarním odůvodněním, že dokumenty jsou vystaveny na jméno Mehran Karimi Nasseri, zatímco on je přece Sir Alfred.
„Odmítl podepsat papíry, protože nebyly na jméno Sir Alfred,“ uvedl pro média právník Bourguet, který strávil deset let bojem za jeho propuštění. Nasseri navíc tvrdil, že zapomněl persky, a trval na tom, že s Íránem nemá nic společného. Svoboda pro něj byla děsivější než vězení, na které si zvykl. Zůstal v terminálu dalších sedm let, nikoliv proto, že musel, ale proto, že už neuměl žít jinak.
Hollywoodská iluze vs. špinavá realita
Jeho osud sice inspiroval slavný film Terminál Stevena Spielberga v hlavní roli s Tomem Hanksem, ale stříbrné plátno nabídlo verzi, která měla k pravdě daleko. Režisér z příběhu vytvořil dojemnou pohádku s happyendem, zatímco skutečný „hrdina“ dál chřadl na své lavičce. Studio DreamWorks mu za práva na biografii zaplatilo údajně 250 tisíc dolarů, ale ani tyto peníze ho z letištní haly nedostaly. Peníze mu ležely na účtu, zatímco on dál žil jako bezdomovec uprostřed letištní haly.
Smrt v zóně nikoho
Letiště opustil až v roce 2006, kdy ho odvezla sanitka kvůli vážné nemoci. Následující roky strávil v pařížských ubytovnách a hotelech, placených z peněz za filmová práva. Nikdy se však do společnosti nezačlenil. „Venku“ se cítil jako cizinec. V říjnu 2022, jen pár týdnů před svou smrtí, se Nasseri na letiště Charlese de Gaulla vrátil.
Tentokrát se usadil v terminálu 2F. Zaměstnanci ho opět vídali s jeho vozíkem a věcmi, jako by se čas vrátil o dvacet let zpět. Kruh se uzavřel 12. listopadu 2022. Mehran Karimi Nasseri zemřel na srdeční zástavu v prostoru, který byl jeho jediným skutečným domovem. U sebe měl několik tisíc eur v hotovosti.
