Reklama

Rudá věž smrti: Političtí vězni drtili radioaktivní uran holýma rukama

Marie Kučerová3 min čtení
Věž smrti, FOTO: Dor Jörsch, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
Věž smrti, FOTO: Dor Jörsch, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Sedmipatrová stavba z červených cihel u Ostrova nad Ohří vypadá na první pohled nenápadně. V padesátých letech minulého století tu komunistický režim systematicky likvidoval své odpůrce. Političtí vězni v takzvané Rudé věži smrti ručně třídili radioaktivní uranovou rudu. Přežít kruté podmínky dokázal málokdo.

Reklama

Rozsudek smrti bez soudu

Přiřazení do tábora L ve Vykmanově znamenalo pro odsouzené tvrdý trest. Písmeno L v názvu lágru označovalo slovo likvidační a realita tomuto pojmenování přesně odpovídala. Těžba a zpracování uranové rudy probíhaly primitivním způsobem, vězni plnili těžké ocelové barely určené pro Sovětský svaz. Do roku 1952 rozbíjeli rudu desetikilovými palicemi a na pracovišti chyběla jakákoliv ochrana zdraví. Změna k lepšímu nepřišla ani se zavedením mechanických drtičů, vzduchem neustále poletovala oblaka radioaktivního prachu.

Těžké směny odnášeli muži na zdraví okamžitě. Z extrémního hluku a vdechování nebezpečných částic krváceli z nosu a trpěli vysokými horečkami. Jedinou obranou proti nemoci z ozáření byly příděly mléka, odsouzení navíc celou směnu pracovali v běžném vězeňském oděvu, který si po práci nesměli vyměnit. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. „Většina z nich proto také brzy zemřela. Ostatní to zpravidla dohnalo později,“ řekl pro CNN Prima NEWS průvodce Lubomír Modrovič.

Smrtící prach

Extrémní prostředí zanechávalo nevratné stopy na lidském organismu. Vzduchotechnika hnala jemný prach do betonových sběračů, které museli muklové pravidelně čistit. Jeden takový úkol dostal akademický sochař Jaroslav Šlezinger a po týdnu práce v zamořené kobce onemocněl rakovinou, které záhy podlehl.

Podobný osud potkal řeholníka Jána Havlíka, odsouzeného za studium bohosloví k těžkým pracím. Vrátil se s podlomeným zdravím a brzy zemřel. Práci na třídičce jeden z pamětníků trefně nazval „prachsprostým sovětským primitivismem“, což přesně vystihuje celkový přístup komunistických orgánů k lidským životům.

Promíchané osudy

Brány tábora pohltily velmi pestrou směsici lidí z různých společenských vrstev. Komunistická moc tu zavírala hrdiny protinacistického odboje, západní letce i vojáky Svobodovy armády. Vedle generála Václava Palečka tu trpěli lékaři i dělníci. Režim sem poslal také slavné sportovce, hokejoví mistři světa Stanislav Konopásek a Václav Roziňák skončili za ostnatým drátem kvůli podezření z plánované emigrace.

Lágr ukrýval také mnohem temnější charaktery. Spolu s nevinnými oběťmi režimu tu trest vykonávali bývalí kolaboranti, udavači a příslušníci gestapa. Často docházelo k paradoxním a napjatým situacím, kdy se v jednom baráku potkal slovenský partyzán s příslušníkem Hlinkovy gardy, který před pár lety naháněl odbojáře v lesích. Mocenský aparát záměrně využíval kriminálníky k tyranizování politických vězňů.

Absurditu doby umocňovaly osudy samotných komunistických funkcionářů. Vedení státu se ve snaze upevnit pozice neštítilo likvidovat vlastní řady. Do Vykmanova putovali strůjci poúnorového převratu a vysocí důstojníci Státní bezpečnosti, kteří sami dříve posílali lidi na smrt. Bývalý zástupce velitele StB v Bratislavě Šimon Čermák tu čelil pohledům mužů, které před svým pádem mučil a vyslýchal.

Suroví dozorci

Každodenní teror umocňovalo chování dozorců z řad Sboru národní bezpečnosti. Náčelník Miroslav Pibil proslul sadistickými praktikami, za sebemenší prohřešek zavíral muže do tmavé korekce a vytvářel atmosféru neustálého strachu.

František Paleček z nedalekého lágru Rovnost zase s oblibou nechával trestance stát dlouhé hodiny na silném mrazu v lehkém oblečení. Vykonání trestu ve Vykmanově se stalo zkouškou naprosté fyzické i psychické odolnosti, kterou mnozí stateční jedinci zaplatili životem.

Reklama
Zdroj informací: autorské zpracování redakce Kroniqa.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (cnn.iprima, novinky, irozhlas, Národní památkový ústav).
Sdílet
Přidat na Seznam.cz
AutorMarie Kučerová

Psaní mě provází už od roku 2015, od lehkých témat až po silné příběhy. Baví mě hledat, co čtenáře zaujme, a psát tak, aby je to chytlo od první věty.

Další články autora (337)

Další z rubriky Dějiny

Celá rubrika
1995VyřešenoDělník bodl družku nožem na kuřata a ránu jí potřel kolínskou. Tři dny pak chodil do práce, ona mezitím doma umíralaSkutečný Robinson Crusoe se jmenoval Alexander Selkirk. Na pustém ostrově přežil čtyři roky a čtyři měsíce1977Velitel brazilské vojenské operace promluvil o setkání s neznámým plavidlem. Po zveřejnění svědectví byl nalezen mrtvýSovětský Buran obletěl Zemi bez posádky. V roce 1989 ho lidé obdivovali na Ruzyni, o 13 let později ho zavalila střecha
Reklama