Září roku 1938 znamenalo pro Československý stát jednu z největších krizí vlastní existence. Adolf Hitler dal Británii i Francii ultimátum, jehož předmětem bylo odstoupení pohraničních oblastí s německou menšinou. Západní spojenci tlačili na naši vládu, ale samotné obyvatelstvo se postavilo na odpor. Pak přišlo 22. září a generální stávka národa.
Eskalace národní krize
Zmíněný odpor byl kulminací celé série událostí. Situace v pohraničí se zdramatizovala tehdy, když Hitler 12. září v rámci sjezdu NSDAP zaútočil proti Československu, a hlavně prezidentu Benešovi. Pro Němce v Sudetech to byl podnět k puči, ozbrojené povstání začalo 13. září. Velmi rychle ho však potlačila jak armáda, tak Strážci obrany státu.
Zlom k horšímu ale přišel 19. září, kdy dostala československá vláda nótu od Británie i Francie, aby Hitlerovi postoupila všechna území s nadpolovičním obsahem Němců. Politici nejdříve odmítli, tlak zahraničí byl však obrovský.
Vláda versus národ
Po dvou dnech Hodžova vláda požadavku vyhověla. Rozhodnutí bylo bráno národem jako kapitulace, demonstrace požadovaly svolání parlamentu a ustanovení vlády lidu i skutečné obrany státu. Na Pražský hrad toho večera dorazilo mnoho tisíc občanů. Prohlášení o kapitulaci a odtržení území četl do rozhlasu herec Zdeněk Štěpánek. Reakce byly okamžité a bouřlivé.
Národní vzpoura
O den později, tedy 22. září 1938 vypukla na protest proti rozhodnutí vlády generální stávka. Výsledkem byl pád Hodžovy vlády a úřednická vláda vedená generálem Janem Syrovým. Protest měl skutečně masový charakter, ukázal na jednoznačný postoj československého národa k tomu vzdát se bez boje.
Nová vláda vyhlásila všeobecnou mobilizaci, jejíž výsledky byla skutečně impozantní. Jen do 29. září dosáhl stav armády více jak milionu osob, Československo tak doslova během pár dní postavilo jednu z nejsilnějších armád Evropy. Jenže situace se rychle zhoršovala hlavně na mezinárodním poli.
Osudný Mnichov
Hitler hrozil násilným násilným zabráním Československa, pokud nebude jeho požadavku vyhověno. S Mussoliniho iniciativy, kterého předtím požádal Chamberlain, se uskutečnila mnichovská konference. Právě na ní podepsali Adolf Hitler, Benito Mussolini, Neville Chamberlain a Édouard Daladier rozsudek smrti nad ČSR. Celá dohoda zlidověla jako rčení “o nás bez nás”.
Československý diplomat Vojtěch Mastný vystihl tuto situaci slavnou a tragickou větou: „Jaká je to volba, mezi vraždou a sebevraždou,” jak cituje Deník. Den po abdikaci Edvarda Beneše byla 6. října 1938 nařízena demobilizace armády. Celkové územní ztráty státu tvořily 41 098 kilometrů čtverečních a skoro pět milionů obyvatel. Přes svůj neúspěch zůstává tato stávka jedním z vrcholných projevů národní jednoty v kritické době historie státu.
