Jeho jméno dodnes nese pohonná jednotka, bez které by zkolaboval veškerý globální obchod i námořní doprava. Rudolf Diesel stvořil revoluční vznětový mechanismus a vybudoval kolem něj celosvětově uznávané průmyslové impérium. Životní pouť geniálního inženýra přitom skončila za mimořádně podezřelých okolností během noční plavby do Velké Británie.
Převratný patent
Rudolf Diesel si nechal svůj vznětový motor patentovat na jaře roku 1893. Parní stroje tehdy dominovaly průmyslu, jejich provoz se však vyznačoval obrovským plýtváním energie. Nová koncepce představovala mohutný skok kupředu, spalovací mechanismus totiž pracoval s nesrovnatelně vyšší účinností. Rodák z Paříže rázem získal nesmírné bohatství a celosvětové uznání odborné komunity.
Osudová železná panna
Nabyté peníze ovšem začal masivně ztrácet v sérii špatných investic a zdlouhavých soudních sporů. Přesto choval vynálezce ke svému stroji hluboký osobní cit, který hraničil s absolutní posedlostí a životní fixací. „Můj motor, to je právě taková železná panna. Ale já ji miluji a toužím po jejím objetí!“, řekl kdysi slavný inženýr. Vlastní dílo pro něj zkrátka představovalo naprostý středobod vesmíru.
Poslední cesta
Zásadní obrat přinesl konec září roku 1913, kdy pětapadesátiletý muž nastoupil v Antverpách na parník mířící do Británie. Cílem plavby byla přísně tajná schůzka se zástupci britského Královského námořnictva. Britové projevovali ohromný zájem o masivní nasazení spolehlivých motorů do svých vojenských ponorek. V sázce tehdy ležela celková vojenská převaha na otevřeném moři, což děsilo německé úřady.
Po společné večeři se cestující v klidu odebral do vyhrazené kajuty. Lodnímu personálu dal příkaz k brzkému rannímu buzení. Obsluha ovšem za svítání objevila pouze dokonale uklizenou místnost. Postel zůstala úhledně ustlaná a na nočním stolku tiše odpočívaly stříbrné kapesní hodinky. Klobouk i zimní kabát posádka vzápětí našla vzorně srovnané u masivního zábradlí na zadní palubě lodi.
Nález na moři
Přesně o deset dní později narazila posádka nizozemského lodivodského člunu na lidské tělo plovoucí na mořské hladině. Pokročilý stav rozkladu zcela znemožnil přímou identifikaci obličeje, otrlí námořníci proto z kapes vytáhli pouze hrstku zachovalých osobních věcí.
Zesnulého muže následně vhodili zpět do studených vln, což tehdejší námořní pravidla u takto poškozených těl běžně dovolovala. Nalezenou koženou peněženku, kapesní nůž a pouzdro na brýle o pár týdnů později spolehlivě poznal syn Eugen Diesel.
Náročné vyšetřování nakonec policie uzavřela s oficiálním verdiktem tragické sebevraždy. Rodina se tou dobou nacházela ve složité finanční situaci. Těsně před odjezdem totiž konstruktér předal manželce Martě Dieselové zavazadlo s přísným pokynem k otevření až za sedm dní. Uvnitř šokovaná žena objevila finanční hotovost a bankovní dokumenty potvrzující naprosto prázdné rodinné účty.
Otazníky dodnes zůstávají
Policejní závěr dodnes vyvolává oprávněné pochybnosti. Experti na vojenskou historii přisuzují záhadnou smrt přímo tehdejší tajné službě, jež měla za úkol navždy zabránit předání klíčových zbrojních technologií britským vojákům.
Konkurenční teorie naopak jasně ukazují prstem na zástupce obřích uhelných společností. Těžaři uhlí viděli ve vznětovém motoru obrovskou hrozbu pro svůj lukrativní byznys, a proto hodlali nepohodlného vynálezce bez milosti odstranit z trhu.
Samostatnou kapitolu případu pak představuje kožený deník nalezený v lodní kajutě. Přímo u data 29. září v něm majitel vlastní rukou zakreslil drobný černý křížek. Většina nezávislých badatelů tento grafický symbol logicky vykládá jako naprosto srozumitelný signál k plánovanému dobrovolnému odchodu z tohoto světa.
Fascinující spekulace o dokonale zinscenované smrti a následném tajném útěku pod novou identitou do zámoří dodnes kolují mezi příznivci záhad. Skutečnou pravdu o poslední chladné noci na palubě parníku Dresden už lidstvo zřejmě nikdy stoprocentně neodhalí.
👉🏻 Osudy dalších historických osobností.
