Psal se rok 1600, když byl v Římě upálen filozof Giordano Bruno. Církev ho odsoudila za jeho názory na vesmír, přírodu i víru. Nechtěl je odvolat. A zaplatil za to životem.
Z Neapole až na hranici
Giordano Bruno se narodil v roce 1548 nedaleko Neapole. V patnácti vstoupil do dominikánského kláštera. Dostal nové jméno, mnišský plášť a přístup ke knihám, které běžným lidem zůstávaly zavřené. A právě tam se začal ptát.
Zajímal se o Platóna i Pythagora, ale také o zakázané spisy Erasma Rotterdamského a učení Mikuláše Koperníka. Přemýšlel jinak, než bylo zvykem. Kladl otázky, na které víra nenabízela odpovědi. Začal pochybovat o některých církevních dogmatech. Zpochybňoval i učení o Svaté Trojici. A tím si zadělal na problém.
Když se dostal do podezření z kacířství, z kláštera uprchl. A tím začala jeho patnáct let trvající cesta Evropou. Bruno byl inteligentní, měl výjimečnou paměť, psal, přednášel, učil. Působil ve Francii, Anglii, Německu i na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze. Na některých místech si získal uznání. Jinde se kvůli svým ostrým názorům musel rychle stáhnout.
Vesmír bez hranic a svět bez jistot
Bruno navazoval na Koperníkův heliocentrický model, ale šel dál. Tvrdil, že Slunce není středem vesmíru. Že vesmír nemá konec. A že existuje nespočet jiných hvězd, kolem kterých obíhají planety. Na některých z nich podle něj mohl být život.
Tyto myšlenky sepsal ve spise O nekonečnu, vesmíru a světech. Vydal ho v roce 1584. Uváděl v něm, že Bůh není oddělený od světa, ale je přítomný v samotné přírodě. Nebyl to vědec v dnešním smyslu, ale filozof, který spojoval poznání, víru a vesmír do jednoho celku. Jenže v době, kdy se pravda měřila souhlasem s učením církve, to byla nebezpečná slova.
Bruno nevystupoval jako provokatér, ale ani se nechtěl podřizovat. Byl přesvědčený o tom, co říká. Byl nepohodlný. A přesto se v roce 1592 nechal přemluvit, aby se vrátil zpět do Itálie. Pozval ho bývalý žák Giovanni Mocenigo, který se zajímal o techniky zlepšování paměti. Nakonec ho ale udal inkvizici.
Proces trval skoro sedm let
Bruno byl zatčen v Benátkách a přepraven do Říma. Tam strávil téměř sedm let ve vězení. Byl vyslýchán, nutili ho, aby své názory odvolal. Nabízeli mu milost. Ale on odmítl. Trval na tom, že vesmír je nekonečný. A že pravdu nelze přikázat.
Dne 8. února 1600 nad ním devět kardinálů vyneslo rozsudek smrti. Podle svědectví měl tehdy říct: „Vynášíte svůj rozsudek nade mnou s větším strachem, než s jakým mu naslouchám.“ Byla to jeho poslední zaznamenaná slova.
Poprava se konala 17. února na náměstí Campo de’ Fiori. Giordano Bruno byl upálen. Bez roucha, s jazykem přibitým, aby už nepromluvil.
Co po něm zůstalo
Bruno byl jedním z posledních, koho římská inkvizice odsoudila k smrti. Dnes ho historici vnímají jako symbol svobody myšlení. Nešlo jen o to, že mluvil o nekonečném vesmíru. Šlo o to, že chtěl myslet po svém.
Na místě jeho popravy dnes stojí pomník. V ruce drží knihu. Hlavu má sklopenou. A dívá se směrem k Vatikánu.
.jpg){kind=link}