Devatenáctiletá švadlena Anežka Hrůzová se 29. března 1899 ztratila na cestě z Polné do svého rodiště v obci Malá Věžnice. Teprve na Bílou sobotu 1. března vyšlo ale najevo, že se jednalo o brutální vraždu. Tento čin se stal záminkou největší vlny antisemitismu na našem území za celé 19. století. Případ známý jako „hilsneriáda“ doslova otřásl společností.
Vražda, případ, aféra
Jak uvádí stránka Holocaust, zprvu kriminální případ se stal rychle celospolečenskou aférou, vlivem které se jako sopečná erupce vyvalil antisemitismus hluboce zakořeněný v české společnosti. Rozrostl se dokonce za hranice, hlavně po vystoupení budoucího prezidenta Masaryka se stal také symbolem boje proti rasovým předsudkům.
Odkud antisemitismus?
Mrtvola dívky nesla stopy se*uálního motivu činu. Vrah ji nejdříve uhodil zezadu do hlavy holí, pak kameny, škrtil provazem a skončil podříznutím. Právě to vedlo lidi okamžitě k podezření z tzv. košeráckého řezu, tedy praktiky pro židovskou rituální porážku dobytka.
Zlomem se ovšem stala pitva, která ukázala na téměř úplně vykrvácení, ačkoli na místě bylo krve minimum. Rychle se tak zrodily domněnky o rituální vraždě, navíc na konec židovského Pesachu.
Hilsner, tulák a žebrák
Nepřímá svědectví vedla k obviněný 22letého tuláka a žebráka Leopolda Hilsnera. Duševně omezený a nepříliš inteligentní mladík se často toulal po okolí, nikdy nebyl zaměstnán. Šlo hlavně o to, že byl často viděn v okolí Března, navíc lhal o svém alibi. Své bývalé přítelkyni vyhrožoval, svědci u něj viděli i velký nůž, který se po vraždě už nenašel.
Hlavní byly však kalhoty se stopami krve, které se našly v synagoze ve Velkém Meziříčí a znalci určili krevní stopy jako lidské. Hilsner vše nejdřív popíral, nakonec se ale k vlastnictví přiznal, současně neuměl krev hodnověrně vysvětlit.
Procesy
Ten začal 12. září 1899 v Kutné Hoře a těšil se obrovskému mediálnímu zájmu. O vině rozhodovala porota složená hlavně z místních rolníků, mlynářů nebo podnikatelů. Vše mířilo nikoli k vypátrání viníka, ale prokázání Hilsnerovy viny. Ten byl tak po čtyřech dnech odsouzen za vraždu k smrti provazem. Klíčovou se stala výpověď opakovaně trestaného Petra Pecáka, který měl Hilsnera vidět v době vraždy u místa činu.
Bitva u Domažlic a „Ktož sú boží bojovníci“: Křižáci utekli dřív, než došlo na boj. Husité slavili největší vítězství
Ano, Masaryk
Masaryka k zapojení přesvědčil jeho bývalý student, vídeňský spisovatel Sigismund Münz. Masaryk tak napsal dopis do vídeňského deníku Neue Freie Presse, kde hlavně odsoudil pověry o rituální vraždě. Vysloužil si tak nenávist, ale oslabil argumenty obžaloby. Státní zastupitelství ale zakázalo šíření.
„Že by rituální vražda vyplývala z ducha náboženství židovského, to právě křesťan nesmí tvrdit; křesťan přejímá přece Starý zákon, a ten, že by měl takového ducha? Ani v talmudu rituální vražda se nehlásá. Není také žádné tajné sekty praktikující vraždu rituální,“ cituje jeho dopis Masarykova společnost.
Milost a další osudy
V červnu 1901 prominul Hilsnerovi trest smrti císař František Josef I., čekalo ho doživotí. Po 18 letech byl propuštěn na základě další milosti císaře Karla I. Nikdy ale nedošlo k jeho rehabilitaci, živil se jako obchodník a jméno si změnil na Heller. Hilsneriáda inspirovala řadu děl, například Čapkovu povídku „Případ Selvinův“ se sbírky Povídky z jedné kapsy.
Spory, vyjádření a varování
O samotné vině či nevině panují dodnes spory. V roce 1998 se k případu vyjádřila tehdejší ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová s tím, že v jeho trestní věci byl porušen zákon, ale není to možné „odstranit“. Dle informací z roku 1968 se měl k vraždě sestry přiznat její bratr Jan Hrůza.
Její požadavek na vyplacení věna by ho připravil o část dědictví, realita ale nebyla nikdy prokázána. Případ zůstává dodnes varováním před rizikem populismu a předsudků ve veřejném prostoru, a také manipulaci mínění. Ukázal rychlost i snadnost směrování společenského tlaku za cenu spravedlnosti.
Dům za sto tisíc, který přežil komunismus. Šumperák vymyslel zedník a dnes stojí i 15 milionů
Zdroje: Holocaust, Reflex, MasarykovaSpolecnost
