Apollo 13 zůstává ze všech vesmírných letů tím nejdramatičtějším. Původně mělo jít o třetí přistání na Měsíci. Exploze kyslíkové nádrže však cestu trojice astronautů změnila v boj o přežití. I když prakticky žádná vesmírná mise nejde obvykle podle plánu, tohle byl zcela jiný rozměr. Tisíce kilometrů od Země se rozjel doslovný boj o přežití.
Startovní anomálie
Raketa Saturn IV nesoucí loď Apollo 13 startovala 11. dubna 1970 ve 13. 30 UTC, tedy koordinovaného světového času. Stačilo ale pět minut a projevily se drobné vibrace. Následně došlo k vypnutí centrálního motoru druhého stupně o dvě minuty dříve. Kvůli tomu musely zbývající čtyři hořet o 34 sekund déle.
Ani posádka nebyla úplně vyladěná. Tvořili ji Jim Lovell, Fred Haise a John Swigert. Právě třetí z nich byl ale narychlo jmenovaným náhradníkem místo Kena Mattinglyho. K jeho odvolání z mise došlo kvůli podezření na spalničky.
Kyslíková krize
K hlavnímu dramatu došlo 56 hodin po startu během zcela rutinní operace. Při míchání nádrží s tekutým kyslíkem poškodil nečekaný výbuch izolaci na kabelech. Jedna z nádrží se utrhla a poškodila druhou. Výsledkem byl klesající tlak, teplota, potíže se samotným kyslíkem a také udržením spojení se základnou.
Hrozivá a legendární hláška
„Houstone, máme problém.“ Věta, která zlidověla, se v té chvíli ozvala ze vzdálenosti 330 000 kilometrů od Země. Nastal čas na záchranu, hojnou improvizaci a prověření všech možností posádky. Výbuch ji donutil opustit velitelský modul Odyssey a přesunout se do lunárního Vodnáře (Aquarius).
Ten měl sice sloužit jako záchranná loď, ale na zcela jinou situaci. Byl totiž navržen pro dva lidi na dva dny, teď musel udržet naživu trojici po čtyři dny. Kritická byla hlavně rostoucí koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu uvnitř Apolla. Problém bylo napojení čtvercových filtrů velitelského modulu pro kruhové filtry záchranného.
Řešení alá MacGyver
Jedna ze základních technických pouček říká, že „co nevyřeší dostatek ducktape, nevyřeší nic“. Trojice astronautů nakonec sáhla k doslova macgyverovskému řešení. Podle návodu sestavili adaptér z ponožky, lepicí pásky, plastového sáčku a obalu letové příručky. Tohle všechno se dělo v prostředí s nízkou teplotou, nedostatkem energie na topení a nedostatkem pitné vody.
Za celou misi shodila posádka patnáct kilo, samotný Lovell sedm. Bylo třeba vypnout vše podružné, hlavně vytápění. Tím pádem dělali vše prakticky v mrazu.
Rekord vzdálenosti a následky
K Zemi katapultovala loď gravitace Měsíce. Během pericynthia, tedy nejbližšímu přístupu k Měsíci, stanovilo Apollo 13 dodnes platný rekord nejvyšší vzdálenosti Země a lodi s lidskou posádkou – 400 171 kilometrů. Následně ustanovená vyšetřovací komise zjistila počátek selhání v druhé kyslíkové nádrži, konkrétně poškození teflonové izolace kabelů.
Ohlas, dopad, odkaz
Přistání lodi sledovalo asi 40 milionů Američanů, Genu Kranzovi a týmu Mission Operations udělilo prezident Nixon Prezidentskou medaili svobody, nejvyšší civilní vyznamenání USA. Celá mise se stala symbolem lidské vytrvalosti, odhodlání, vynalézavosti, v roce 1995 se stala základem pro snímek s Tomem Hanksem. V něm zazněla i věta „Failure is not an option“ tedy „Selhání se nepřipouští.“ A to přesto, že ji Gene Kranz nikdy nepronesl.
Před 72 lety komunisti oběsili Vladislava Hadaše. Pomáhal politickým vězňům a režim z něj udělal odstrašující příklad
Zdroje: Denik, Astro, EuroZpravy, CeskaTelevize, Insmart, CSFD
