Legendární tvor začal plnit stránky novin od poloviny devadesátých let. Vyprávění o tajemné čupakabře pochází z Latinské Ameriky a vyvolalo obrovský ohlas mezi lidmi po celém světě. Farmáři na portorickém venkově tehdy začali hlásit podivné útoky na svá stáda. Vysvětlení celého fenoménu přitom nabízí obyčejná evoluční biologie a vliv jednoho hollywoodského filmu.
První útoky na portorických farmách
První hlášení o záhadném stvoření se objevila v roce 1995 v Portoriku. Obyvatelé nacházeli uhynulé kozy a ovce a tvrdili, že z nich zvíře sálo krev. Samotný název čupakabra přesně odráží toto domnělé chování. Ve španělštině to totiž znamená doslova vysávač koz. Svědci tvora popisovali jako vzpřímeně stojícího plazího klokana s velkýma červenýma očima a ostny na zádech.
Ředitel Mezinárodního kryptozoologického muzea Loren Coleman spatřuje souvislost s premiérou hororu Species, který šel do kin přesně ve stejnou dobu. „Pokud porovnáte obrázky postavy Sil, kterou ztvárnila Natasha Henstridge, uvidíte nezaměnitelné ostny na zádech, které se shodují s prvními obrázky z roku 1995,“ uvedl Coleman v rozhovoru pro National Geographic.
Změna podoby bájného tvora
Na přelomu tisíciletí se popis podivného útočníka úplně změnil. Původní dvounohou verzi s ostny vytlačila svědectví o menším čtyřnohém zvířeti bez srsti připomínajícím psa. Nová hlášení přicházela z celé Ameriky a Coleman za touto proměnou vidí chyby a špatné překlady v tehdejším zpravodajství.
Prvotní portorické příběhy mohly podle něj pramenit i z události s opicemi makak rhesus. Ty se na ostrově využívaly k experimentům s krví a jedna tlupa mohla utéct z laboratoří do volné přírody. Lidi mohla tato zvířata snadno vyděsit, opice se zcela běžně staví na zadní nohy.
Odborníci nacházejí stopy nemoci
Modernější pozorování menších čtyřnohých zvířat dostala velmi rychle racionální biologické vysvětlení. Mnoho lidí pozorovalo obyčejné kojoty a zdivočelé psy s velmi těžkou formou kožního onemocnění zvaného prašivina. Tuto nemoc vyvolává roztoč Sarcoptes scabiei a nákaza u kojotů způsobuje vypadávání srsti, stahování cév a obrovské vyčerpání. Odborník na divokou zvěř Kevin Keel těla takových jedinců prozkoumal a vždy v nich bezpečně poznal kojota. „Pořád to vypadá jako kojot, jen je to jeho velmi ubohá verze,“ potvrdil s jistotou.
Vysávání krve patří do říše pohádek
Zcela vyčerpaní jedinci ztrácejí schopnost lovit svou přirozenou divokou kořist. Stahují se proto k lidským obydlím a zaměřují se na snadno dostupná hospodářská zvířata. Entomolog z Michiganské univerzity Barry OConnor zkoumá projevy těchto parazitů z evolučního hlediska. Lidé a primáti si za dobu svého vývoje na roztoče zvykli a projeví se u nich nanejvýš lehká alergická reakce.
U volně žijících psovitých šelem infekce propukne naplno a mění jejich vzhled k nepoznání. OConnor na závěr zcela vyvrací představy o podivných stravovacích návycích oslabených zvířat a historky o pití krve z dobytka označuje za čistý mýtus.
