Karel IV. a jeho matka Eliška Přemyslovna: Vztah, který přervalo násilné odloučení, za kterým stál jeho otec Jan Lucemburský

Při rozebírání činů a života našeho nejvýznamnějšího panovníka se obvykle vzpomíná hlavně na jeho čtyři manželky. Opomíjenou skutečností však je role nejdůležitější ženy jeho života, vlastní matky Elišky Přemyslovny. Vztah obou nevratně pošramotilo odloučení v dětství, vlivem čehož se nikdy nenaplnila mateřská láska matky a syna. Václav, později Karel IV., byl od matky v dětství odvezen a již se nesetkali…

Klíčová postava pro budoucnost království

Eliška Přemyslovna bylo korunována českou královnou roku 1311 po boku manžela Jana Lucemburského. Když v roce 1306 skonal vraždou její bratr Václav III., byla její role pro budoucnost panování zcela zásadní. Sňatek s mladým Janem Lucemburským měl zajistit, že přemyslovská tradice bude pokračovat.

Měla jít jinudy

Ona sama ovšem nebyla jen nějakou figurkou v osudí. Měla vlastní politické ambice a přes krátký kontakt se synem nezanedbatelný vliv. Původně měla následovat dráhu své tety Kunhuty Přemyslovny a stát se abatyší. Ovšem doba měla větší požadavky a Eliščino tělo trochu vyšší nároky.

Vztah s Janem Lucemburským byl proto vášnivý, za jeho nepřítomnosti si našla i milence, a to Viléma Zajíce z Valdeka. Jan v zásadě přijížděl jen pro peníze a pobyt na loži, což mu poskytla, pokud se jí do ničeho nepletl. Doma tak v zásadě vládla sama.

Situace v zemi

Jejím nejslavnějším potomkem byl samozřejmě syn Václav, později Karel IV. Jak pro Rozhlas upozorňuje historička Lenka Bobková, smrt následníka trůnu a vymření dynastie po meči situaci v zemi výrazně změnilo. Trůn si mohlo nárokovat hned několik osob včetně říšského panovníka.

„Nastalo zděšení a určité rozpaky, co vlastně mají dělat dál,“ komentuje Bobková stav Českých zemí. Vliv chtěl uplatnit římsko-německý král Albrecht Habsburský, kdy se panovníkem stal jeho syn. Po jeho smrti přišel Jindřich Korutanský a také opozice, pro kterou byla nejmladší sestra (tedy Eliška) nadějí.

Tvárný král

„Cisterciáčtí opati ze Zbraslavského kláštera podporovali myšlenku změny,“ popisuje Bobková vlivy. Syna nového Lucemburka na říšském trůnu považovali vzhledem k věku za „tvárného“. Ctižádostivá Eliška se tak nechala přesvědčit, aby v této kritické chvíli byla Janu Lucemburskému nabídnuta právě její ruka.

Odloučení a přijetí tradice

Dětství plodu jejich svazku poznamenal jeho tragický rozpad. Malému Václavovi bylo sotva 7, když ho jeho otec od matky doslova odtrhl a dle Českého královského institutu jej odvezl do Francie. Sotva se tedy Karel IV. naučil chodit, byl brán jako vladařská konkurence. Poslední chvíle strávil s matkou na jaře 1323, následující rozloučení bylo už definitivní. Když se panovník po sedmi letech vrátil, skonala jeho matka mezitím na tuberkulózu.

Přestože spolu strávili jen krátkou dobu, hlásil se Karel vždycky ke svému přemyslovskému dědictví. V říjnu 1333 překročil hranice Českého království a jeho první zastávkou byl Zbraslavský klášter. Tam tou dobou už tři roky věčně odpočívala jeho matka. Symbolickou návštěvou hrobu tak přijal přemyslovskou tradici.

Mohlo by vás zajímat:

Ticho, které zůstalo. Bubny po 84 letech znovu připomínají první židovský transport z Prahy