Byla to jedna z nejkatastrofálnějších sopečných erupcí v dějinách planety a současně suverénně nejznámější. Vesuv, sopka stojící kousek od dnešní Neapole, pohřbil svoje okolí pod mračny žhavého popela. Nejslavnější obětí byly starověké Pompeje. Tím vzniklo doslovné okno do historie starověkého Říma, protože byly reálně mumifikovány.
Stoupá pořád výš a výš…
Ale růst ji nevidíš. Tak popisuje Tolkienova hádanka z Hobita horu. Ta nad Neapolským zálivem je 1 281 vysoký stratovulkán. Dva hlavní díly tvoří současný kužel Gran Cono a starší kaldera Monte Somma. Ta je pozůstatkem sopky zaniklé už před 22 000 lety. Jak podrobněji rozebírá web Antický svět, je Vesuv součástí Kampánského vulkanického oblouku, který vznikl podsunutím africké litosférické desky pod tu euroasijskou.
Svahy s vinicemi
Římští spisovatelé popisovali krásu Vesuvu coby vysoce úrodnou horu pokrytou zahradami a vinicemi. Místní ji mylně brali za vyhaslou sopku, její úrodná černá půda byla výsledkem dřívějších erupcí. Šlo o ideální prostředí pro víno i další plodiny. V momentě výbuchu čítalo obyvatelstvo Pompejí na 20 000 lidí včetně řemeslníků, rolníků a obchodníků. Prostě čilé starověké sídliště.
Pozemské varování
Dlouhých 17 let před erupcí, v roce 62, zasáhlo oblast silné zemětřesení. V samotných Pompejích došlo k velikým škodám a něco nebylo opraveno ani do data erupce. Dny před explozí se objevovaly drobné otřesy. Se sopečnou aktivitou mohlo souviset i vyschnutí okolních fontán a studní. Takové jevy tu ale byly běžné, Římané si je tedy s možnou aktivitou „hory“ nijak nespojovali.
Srpnové poledne
Masivní erupce přišla kolem jedné hodiny odpoledne. Sloup popela a pemzy byl vymrštěn do výšky přes 30 kilometrů rychlosti 1 400 kilometrů v hodině. Z Vesuvu vycházelo každou vteřinu 150 000 tun materiálu. Jakmile dosáhl vrcholu, začal se šířit horizontálně do širého okolí.
„Vypadalo to jako strom, jako borovice. Vystřelilo to prudce nahoru jako velmi dlouhý kmen a pak se to postupně rozvětvilo.“ Tak citují Seznam zprávy svědectví Plinia mladšího, jediné dochované ve dvou dopisech historiku Tacitovi. Sedmnáctiletý spisovatel sledoval výjev z poměrně bezpečného Misena, asi 30 kilometrů od sopky.
Oblast těsně kolem vulkánu se prakticky ihned ponořila do naprosté tmy. Samotné Pompeje pak rychlostí asi 15 cm za hodinu zasypával sopečný spad. V pět odpoledne se začaly zátěží bortit první střechy, v noci dosáhla síla tefry (ztuhlý sediment) už 2,8 metru. Krátce po půlnoci přišla druhá vlna. Vesuv tentokrát vrhal bílou pemzu místo šedé.
Proudy lávy
Sloupec erupce se tehdy vlastní vahou šestkrát zhroutil a vznikl tak nejsmrtelnější efekt – pyroklastické proudy a přívaly. Tedy ony proudy žhavé horniny, popela a plynů. Ty byly nejsmrtelnějším aspektem erupce. „Hodně z obětí se udusilo. Smrtící mrak, které Pompeje zasáhl, měl teplotu přes 100 stupňů Celsia a byl složen z oxidu uhličitého, chloridů, částic žhavého popela a sopečného skla,“ uvedl pro The Guardian vulkanolog Roberto Isaia z italské observatoře INGV.
Dnešní riziko?
Vesuv rozhodně neusnul. Jde o jedinou aktivní sopku světa, v okruhu deseti kilometrů žije asi milion lidí. „Těm lidem nezbývá než se modlit ke svatému Genarovi,“ podotýká vulkanolog Flavio Dobran, jeden z největších znalců Vesuvu. „Počítačové simulace potvrzují, že existuje vysoká pravděpodobnost obří erupce Vesuvu v 21. století.“
Zdroje: AntickySvet, TheGuardian, SeznamZpravy
