Poslední měsíce života krále Jiřího z Poděbrad provázela proměna, která znepokojovala jeho okolí i zahraniční vyslance. Panovník, dříve známý svou energií a diplomatickým důvtipem, se roku 1471 měnil v nehybnou postavu uvězněnou ve vlastním oteklém těle. Analýza pod vedením profesora Emanuela Vlčka o pět století později poodhalila biologickou tragédii muže, který na sklonku věku čelil totálnímu rozvratu organismu.
Oteklá tvář monarchie
Dobové kroniky i zprávy diplomatů vykreslovaly Jiřího z Poděbrad jako muže s extrémní nadváhou, který ke konci života prakticky ztratil schopnost samostatného pohybu. Otoky dolních končetin a břicha dosahovaly takových rozměrů, že král trávil dny v polosedě, obklopen polštáři, aby mohl vůbec dýchat. Pozorovatelé tento stav označovali jako vodnatelnost a za viníka považovali nadměrnou konzumaci tučných jídel i nedostatek pohybu v posledních letech vlády.
Svědectví královských kostí
Když v 80. letech 20. století otevřel profesor Emanuel Vlček královu hrobku, našel kosterní pozůstatky, které vypovídaly o dlouhodobém strádání. Lebka i kosti končetin nesly stopy po těžkých zánětlivých procesech a metabolických změnách. Profesor Vlček na kostech popsal rozsáhlé degenerativní změny kloubů a páteře způsobené enormní tělesnou hmotností panovníka. Příčinou vodnatelnosti bylo s největší pravděpodobností chronické selhávání srdce nebo ledvin.
Kámen v útrobách
Nejvíce šokující nález tvořil žlučový kámen obrovských rozměrů, který objevili už mistři při balzamování jeho těla v oblasti králova břicha. Tento útvar o velikosti holubího vejce svému nositeli způsoboval permanentní bolesti a opakované koliky, které tlumil pouze silným vínem nebo bylinnými odvary. Přítomnost takového cizího tělesa v kombinaci s cukrovkou vytvořila v organismu Jiřího z Poděbrad stav, jenž vedl k postupnému selhávání ledvin a srdce.
Podle výzkumníků králův metabolismus v posledních týdnech života v podstatě přestal fungovat, což vyvolalo masivní hromadění tekutin v tkáních. Panovníkova tvář se v důsledku těchto otoků změnila k nepoznání a jeho kdysi jasný zrak se ztrácel v záplavě oteklých víček. Tato biologická realita ostře kontrastovala s jeho politickou aktivitou, kdy se do posledních chvil snažil udržet stabilitu českého království.
Poslední březnové dny
Jiří z Poděbrad zemřel 22. března 1471, kdy jeho srdce definitivně prohrálo boj s extrémním zatížením a celkovou intoxikací organismu. Poslední dny trávil v ústraní, daleko od hluku dvora, kdy se jeho svět smrskl na rozměry královské ložnice a tiché modlitby nejbližších. Tělo muže, který se dokázal postavit papežské kurii i vnitřním nepřátelům, nakonec podlehlo vnitřnímu rozkladu, jejž tehdejší medicína neuměla vyléčit.
.jpg){kind=link}