Pražské derby mezi Spartou a Slavií představuje víc než jen fotbal a včerejší duel v Edenu to potvrdil tím nejhorším možným způsobem. Místo plánovaných mistrovských oslav se stadionem šířilo násilí, které nemá v moderním sportu místo. Celá tato rivalita přitom odstartovala už před sto třiceti lety kvůli jedné neuznané brance na pražské Císařské louce.
Neuznaná branka na Císařské louce
Byl to slunný březen roku 1896, když se na pražské Císařské louce poprvé potkali hráči v černých a červenobílých dresech. Na improvizované hřiště vymezené provazy tehdy dorazilo přesně 121 platících diváků. Rozhodčí Josef Rössler Ořovský si přinesl vlastní míč a jako jediný v zemi ovládal originální anglická pravidla. Ta byla tehdy dosti neobvyklá, protože s uznáním každého gólu museli souhlasit kapitáni obou mužstev přímo na ploše. Sparta sice gól vstřelila, ale slávistický kapitán Freja se proti němu rezolutně postavil.
Kořeny rivality a historické rekordy
Tento moment odstartoval nevraživost, která trvá už sto třicet let a rozděluje celou Prahu. Slavia vznikla už v roce 1892 jako spolek cyklistů a její dresy s červenou hvězdou mají připomínat slovanskou vzájemnost. Sparta se objevila o rok později a své typické rudé barvy získala díky inspiraci u londýnského Arsenalu. Zatímco Letenští byli vždy vnímáni jako klub pracujících, sešívaní reprezentovali spíše studenty a inteligenci. Tyto mýty sice dnes už úplně neplatí, ale napětí mezi fanoušky zůstává stejně hmatatelné.
Dějiny derby ovšem nepsaly jen góly, ale i tvrdé střety, které občas končily v nemocnici. V roce 1931 vyvrcholilo finále Středočeského poháru bitvou s padesáti fauly, po které musely kluby podepsat písemný mír. Naopak radostnější éru přinesl kanonýr Josef Bican, za kterého Slavia zaplatila tehdy neslýchaných 120 tisíc korun. Bican nastřílel v derby rekordních 35 branek a dovedl svůj tým k vysokým výhrám jako sedm nula nebo osm jedna. Sparta mu to pak o pár let později oplatila stejným gólovým přídělem v ligové soutěži.
Skandální konec včerejšího derby
Včerejší duel v Edenu měl být pro domácí slávisty sladkou tečkou za celou sezonou. V nastaveném čase vedli tři dva a k zisku mistrovského titulu jim zbývalo odehrát poslední tři až čtyři minuty. Stadionem už zněly oslavné chorály a fanoušci se radostně připravovali na oslavy přímo na trávníku. Jenže euforie se v mžiku změnila v nekontrolovaný chaos, když stovky lidí vtrhly na hrací plochu ještě před závěrečným hvizdem. Místo radosti se v Edenu začala šířit agrese, která neměla se sportovním chováním nic společného.
Nejhůře dopadl brankář Jakub Surovčík, kterého rozzuřený dav napadl přímo na hřišti. Agresivita fanoušků zasáhla i další sparťanské hráče a zápas musel být okamžitě předčasně ukončen. Letenští fotbalisté před davem utekli do kabin a stadion opustili v doprovodu policie. Jaroslav Tvrdík události označil za největší ostudu a klubu nyní hrozí kontumace výsledku i tvrdé tresty. Sto třicet let po prvním výkopu na Císařské louce tak rivalita mezi pražskými esy napsala svou nejtemnější a nejsmutnější kapitolu.
_a_Kada_(Sparta).jpg){kind=link}