V květnu roku 1961 přijeli do slovenských Čachtic dva muži s nabídkou na natáčení velkofilmu o Alžbětě Báthoryové. Obyvatele obce klamali několik týdnů za pomoci prázdné kamery a falešných průkazů. Vidina slávy přiměla místní k poskytování stravy zdarma i k radikálním fyzickým obětem.
Filmování s prázdnou kamerou
V květnu roku 1961 přesvědčili Emil Barč a Ladislav Fabianič obyvatele Čachtic o vzniku nového snímku o slavné hraběnce. Námětem jim byl tehdy známý román Čachtická paní od spisovatele Joža Nižnánského. Muži se prokázali padělanými filmařskými průkazy a pro zvýšení důvěryhodnosti u sebe nosili kousky filmového pásu. Místní lidé jim uvěřili i z toho důvodu, že v té době málokdo z nich věděl, jak vypadá skutečná filmová technika. Pro dvojici to přitom nebyl první pokus, podobný postup si podle pozdějších informací vyzkoušela už v Bratislavě.
Podvodníci podle dobových záznamů natáčeli scény na kameru, ve které vůbec nebyl vložený film. Dvojice si v obci zajistila bezplatné ubytování i stravu. V místním hostinci si muži otevřeli účet a nechali na něj nalévat alkohol sobě i občanům Čachtic.
Fyzické oběti pro roli v neexistujícím filmu
Zájem o účinkování ve filmu byl mezi obyvateli tehdy enormní. Barč s Fabianičem slibovali vysoké honoráře a možnost budoucího hereckého uplatnění v západních zemích. Obsazení tvořili výhradně místní občané, kteří byli ochotni pro filmovou slávu podstoupit i neobvyklé požadavky.
Pro získání věrohodného vzhledu postavy sluhy Ficka zašel jeden z amatérských herců tak daleko, že si nechal vytrhnout řezáky. K dosažení utrápeného vzhledu mučených dívek trávily mladé ženy z vesnice celé noci na zábavách. Emil Barč část žen pod záminkou hereckých zkoušek také opakovaně fotografoval nahých.
Odhalení podvodu
Konec předstíraného natáčení nastal 14. června téhož roku. Do nedalekého Nového Mesta nad Váhom tehdy náhodou přijel skutečný režisér Štefan Uher. Když se doslechl o filmování v Čachticích, odjel celou situaci prověřit. Poté dorazila policie a oba muže zadržela, v obchodech a v hotelu po nich zůstaly jen nezaplacené účty.
Soud oběma uložil nepodmíněné tresty odnětí svobody za podvod, výtržnictví a rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Ladislav Fabianič navíc čelil obvinění z padělání úřední listiny a Emil Barč z ohrožení mravnosti. Čachtická obyvatelka Helena Šimová, která měla ztvárnit roli Dory Sentéšiové, později uvedla, že soudkyni sdělila, že by podvodníkům nejraději udělila diplom ve zlatém rámu.
Cesty po propuštění
Obec si po těchto událostech vysloužila posměšné označení Filmárovce. Téma následně zpracoval Ladislav Mňačko v knize Soudruh Münchhausen z roku 1972, v roce 2013 vznikl dokument Filmárovce alebo Čachtice 1961 a v roce 2025 vyšel román Komedie s Báthoryčkou od Anny Strnadové.
Emil Barč se po odpykání trestu usadil na Slovensku a začal se věnovat barevné fotografii. Stal se z něj uznávaný umělecký fotograf s mnoha výstavami a vstoupil do Svazu českých a slovenských fotografů. Zemřel v prosinci roku 2004 v Trnavě ve věku osmdesáti let.
Ladislav Fabianič zvolil jinou cestu. V roce 1967 odjel na dovolenou do Jugoslávie a odtud emigroval do Švédska, kde se usadil v Malmö a ke svému jménu si přidal přídomek Von. Podle zjištění z roku 2017 zemřel ve Spojených státech po operaci srdce.
