V úterý 28. července 1964 našli turisté pod Skalnatým plesem ve Vysokých Tatrách tělo devatenáctileté studentky Milady Drexlerové. Policie po vraždě pátrala po česky mluvícím mladíkovi s fotoaparátem, toho ale nikdy nenašla a vrah spravedlnosti navždy unikl. Pachatel po sobě zanechal osobní věci oběti, kterých se zbavoval cestou do Čech.
Dívka a muž s fotoaparátem
Devatenáctiletá studentka z Rokycan trávila léto ve Vysokých Tatrách. Místním a dalším turistům se tehdy svěřila, že čeká na známého, který za ní má přijet z Čech autostopem. Krátce před smrtí ji svědci viděli stoupat na Štrbské pleso ve společnosti muže, jehož věk odhadli na pětadvacet až třicet let. Měřil zhruba sto osmdesát centimetrů, měl podlouhlý obličej a mluvil česky.
Podle Košické kriminální služby, která výpovědi zajistila, si svědci všimli, že neznámý mladík nosil v koženém pouzdře fotoaparát a okolí neustále fotografoval. Kolem případu se proto objevila teorie, že mohlo jít o studenta některé z pražských vysokých škol nebo mladíka přímo z Rokycan.
Tělo Drexlerové objevili turisté na konci července v keřích poblíž lyžařské sjezdovky. Ležela mimo hlavní trasu, oblečená jen v letní blůzce, a ostatní svršky přes ni někdo přehodil. Lékař konstatoval smrt uškrcením, ke kterému posloužily osobní věci z jejího oděvu zavázané na uzel. Na těle zjistil stopy intimního styku, nedokázal ale s jistotou potvrdit zneužití.
Ztracené kupony u Olomouce
Vyšetřovatelé se ocitli pod velkým tlakem. Museli pátrat uprostřed turistické sezony a pachatel jim práci komplikoval promyšlenou strategií. Z místa činu si odnesl oblečení i doklady a cestou se jich postupně zbavoval, aby ztížil určení své únikové trasy.
Zbytek oděvu policisté objevili pod mostem v obci Spišská Teplica a nedaleko na poli ležel občanský průkaz Drexlerové. Ještě větší zmatek vyvolal nález jejích kuponů na autostop, které někdo zahodil do příkopu u silnice poblíž Olomouce. Chyběla k nim ovšem samotná legitimace vystavená na jméno majitelky. Kriminalisté pracovali s verzí, že vrah pocházel z Čech a vracel se domů, nebo šlo naopak o Slováka, který se snažil navést vyšetřování přes hranici.
Prověřování fotoreportéra i plán s dvojnicí
Během vyšetřování se policie zaměřila na všechny lidi, kteří odpovídali popisu svědků z Tater. Předvolání k výslechu dostal po návratu do Prahy fotoreportér Stanislav Tereba. Ve slovenských horách tehdy trávil svatební cestu a popis muže s fotografickým přístrojem na něj seděl. Vyšetřovatelé ho ale brzy jako podezřelého vyloučili. Prokázal pevné alibi od manželky i správců horské chaty a doložil, že vlastnil jiný typ fotoaparátu.
Kriminalisté v jednu chvíli zvažovali i nasazení takzvané volavky. Chtěli do Tater poslat fotografku Danielu Mrázkovou, která se zavražděné ženě neuvěřitelně podobala. Plánovali, že pachatel při setkání s dvojnicí své oběti udělá chybu a prozradí se. K realizaci tohoto kroku ale nakonec nepřistoupili a samotná Mrázková se o něm dozvěděla až o mnoho let později. Kolem nevyřešené vraždy vznikla i nepotvrzená teorie, že pachatel po svém návratu mohl vyhledat psychiatrickou pomoc.
Případ uzavřel až major Zeman
Pátrání po skutečném pachateli nevedlo k cíli a případ z roku 1964 zůstal neobjasněný. Po dvaceti letech u vraždy uplynula tehdejší promlčecí lhůta a samotný vyšetřovací spis se měl ztratit.
Tragická událost se ale stala inspirací pro dvaadvacátou epizodu ze seriálu Třicet případů majora Zemana s názvem Tatranské pastorále. Skutečný příběh v ní tvůrci upravili pro televizní obrazovku. Fiktivním vrahem se stala manželka správce horské chaty v podání herečky Viery Strniskové a motivem jejího činu byla osobní msta. Seriálový major Zeman na rozdíl od tehdejších vyšetřovatelů případ vyřešil.
