Byla tichá, zbožná a nesmírně loajální. Marie Tereza Luisa Savojská se provdala do francouzské královské rodiny, se stala blízkou důvěrnicí Marie Antoinetty. Jenže časy se měnily. A když lidé začali nenávidět svou královnu, obrátili se i proti těm, kteří jí zůstali věrní.
Nevěsta s dobrým srdcem a špatným mužem
Narodila se 8. září 1749 v Turíně. V sedmnácti se provdala za Ludvíka Alexandra, vnuka krále Ludvíka XIV. Tehdy se ještě věřilo, že dobře zvolený sňatek dokáže napravit i rozpustilého mladíka. To byl velký omyl.
Manžel měl slabost pro hazard, ženy a divoké večírky. Marie Tereza mezitím stonala, tiše trpěla, a nakonec ovdověla – už v devatenácti. Ona sama pak onemocněla. Psychicky strádala a chtěla odejít do kláštera. Zůstala jen díky svému tchánovi. Ten ji přemluvil, aby s ním spolupracovala na charitativních projektech. Říkalo se jim „Anděl a Král chudých“.
Když se dvořilo ve Versailles a šeptalo na ulicích
Do královského dvora se Marie Tereza dostala přes svou švagrovou. Brzy se sblížila s mladou Marií Antoinettou, tehdy čerstvě provdanou za Ludvíka XVI. Obě byly přibližně stejně staré a měly podobnou náturu. Měly si co říct, byly spolu často. Příliš často, jak začali tvrdívat ti, kteří dvůr neměli v lásce.
Když Antoinetta usedla na trůn, jmenovala princeznu z Lamballe vedoucí své domácnosti. To bylo nejvyšší postavení, jaké mohla žena u dvora získat. Důvěřovala jí, svěřovala se jí. Lidé v Paříži ale rádi šeptali a šeptali nahlas. Objevily se dokonce i hanlivé letáky, které jejich vztah zesměšňovaly. Často velmi vulgárním způsobem.
Antoinetta měla později i další důvěrnice, ale princezna zůstala tou, která jí byla věrná od začátku. Nikdy se jí nezřekla.
Smrt, kterou si nedokáže představit ani nepřítel
Když vypukla revoluce, Marie Tereza odjela do Anglie. Královna jí tam napsala, že ji oficiálně propouští ze svých služeb. Chtěla ji chránit. Jenže poslala i soukromý dopis s přáním, aby se vrátila. A princezna se skutečně vrátila. Sama, s vědomím, že riskuje život.
Byla zatčena a vězněna ve věznici La Force. Dne 3. září 1792 ji předvolali k výslechu. Měla složit přísahu, že se zříká královny, krále i monarchie. Odpověděla odmítavě. Úředník se ani nenamáhal s dalším výslechem. Jen řekl: „Odveďte madame.“
Za branami věznice ji čekal dav. Strhli ji na ulici a během několika minut ubodali. Dál se ale šířily ještě děsivější zprávy o tom, že ji znásilnili, zohavili, uřízli jí prsa a hlavu. Ta pak měla být přinesena do kavárny, kde se na ni připíjelo, a nakonec pod okna věznice, kde byla zavřená královna.
Někteří tvrdí, že ji Marie Antoinetta zahlédla. Jiní, že omdlela jen při vyslovení jejího jména. V každém případě věděla, co se stalo. A byla to pro ni obrovská rána.
Tělo Marie Terezy leželo celý den na ulici. Večer bylo odvezeno na pařížský hřbitov Enfants-Trouvés. Ale její ostatky se nikdy nenašly. Její jméno přesto zůstalo jako symbol tiché věrnosti, která nezapře srdce, i když za to zaplatí hlavou.
Zdroj: arstsandculture, historique-blog, dotyk.cz
