Psal se 15. říjen 1984. Tři muži, tři různé světy a jedna hora, která neodpouští. V 15:15 se poprvé v historii třepotala československá vlajka na vrcholu Mount Everestu. A o pár hodin později se stejná hora stala svědkem obrovské ztráty.
Cesta, která začala snem
Expedice „Everest 84“ vznikala dlouhé roky. V jejím čele stál docent František Kele, vědec i horolezec, který spojil vědu a dobrodružství do jednoho cíle. Dostat Čechoslováky na střechu světa. V roce 1984 se zrodil plán, o pár měsíců později se vydali do Nepálu. Základní tábor vybudovali po čtrnáctidenním pochodu 6. září ve výšce 5400 metrů.
Výpravu tvořilo 25 lidí. Nešlo jen o horolezce, ale i o vědce, lékaře, filmaře. Měli více cílů než jen vrchol. Chtěli se přihlásit ke Káthmandské deklaraci na ochranu velehor a přinést poselství míru. Na téhle výpravě se snoubila síla lidské vůle s vědeckou zvídavostí.
Pokusy o vrchol se střídaly s neúspěchy. Ján Porvazník musel kvůli prasklým cévám v sítnici dolů, Jozefa Just s šerpou Ang Phurbem zastavila vichřice. Nakonec zůstali poslední dva muži, kteří měli šanci – Zoltán Demján a Jozef Psotka. K nim se přidal zkušený šerpa Ang Rita, později přezdívaný Sněžný leopard.
Den, kdy vlála československá vlajka
V pondělí 15. října 1984, přesně v 15 hodin a 15 minut, stanuli Demján, Psotka a Rita na vrcholu Everestu. Poprvé v historii tam zavlála československá vlajka. Dokázali to bez přídavného kyslíku, v mrazu, větru a tichu, které prýští z výšky 8848 metrů.
„Padli jsme si s Juzkem do náručí a bylo to velmi silné,“ vzpomínal o 25 let později Zoltán Demján pro Slovenskou televizi. „Ale pro mě ta expedice úspěšná nebyla. Ztráta přítele je tak vážná věc, že ji žádná sláva nemůže převýšit.“
Psotka, kterému do 51. narozenin chyběly jen čtyři měsíce, se stal tehdy nejstarším člověkem světa, který bez kyslíku na Everest vystoupil. Byla to chvíle, kdy se spojila odvaha, pokora a sen, který začal už v roce 1971, kdy se první slovenská výprava vydala do Káthmándú s žádostí o povolení.
Tragédie při návratu
Cesta dolů se proměnila v drama. Trojici zastihl orkán a tma. Rozpojili se. Demján se z posledních sil dostal až do druhého tábora, kde ho zachránil Pavol Pochylý. Ang Rita dorazil o pár hodin později s hrozivou zprávou. Psotka zůstal nahoře, vyčerpaný a rozhodnutý přenocovat v Jižním sedle.
Záchranný tým vyrazil hned ráno. Naděje, že legendární horolezec přežije, byla živá. V minulosti totiž dokázal zůstat osm dní v zóně smrti u těžce zraněného kolegy Jana Kounického na Makalu, aniž by sám odešel. Teď však štěstí vyprchalo.
Jeho tělo našli Jozef Just a členové výpravy v hluboké rozsedlině Západního kotle. Pohřbili ho tam, kde zemřel. Na hoře, která se mu stala osudem. Byl 67. obětí Everestu.
Odkaz, který přežil i smrt
Expedice Everest 84 se zapsala do historie. I když návrat domů byl poznamenán smutkem, cíl byl splněn. Zoltán Demján pak ještě téhož roku zdolal Lhoce Šar, o dva roky později Dhaulágiri, a jeho výstup byl oceněn jako jeden z nejhodnotnějších v Himálaji.
Šerpa Ang Rita vystoupal na Everest celkem desetkrát, vždy bez kyslíku. Získal tím světový rekord a přezdívku Sněžný leopard.
A Jozef Psotka? Zůstal symbolem odvahy, lidskosti a tichého hrdinství. Když se dnes řekne Mount Everest, pro mnoho lidí má tvář právě jeho. Muže, který se dotkl nebe a zůstal tam.
Zdroj: Lidovky, Horosvaz, Deník
