Bořilo domy na Vyšehradě a dočkalo se zápisu v Kosmově kronice. Nejznámější kronikář českých dějin učinil první zápis o tornádu z roku 1119, popsal jej jako samotného ďábla. Meteorologové jich u nás každý rok pozorují několik desítek, většina záznamů ale neprosákne na veřejnost. Není v tom žádné utajování, tornáda obvykle netrvají dlouho a nezasáhnou obydlené oblasti.
Přišel Satan
Vítr prudce zesílil, nebe nad městem potemnělo. Pak se stalo něco, co bylo pro tehdejší lidi naprosto děsivé a také těžko pochopitelné. Přirozeně tedy tento jev připisovali zlobě pekla, nebes a kdovíčemu dalšímu. Kohokoli z doby před devíti staletími to muselo vyděsit k smrti.
Z už tak hrozivých mraků se totiž spustil kroutící se vír a dotkl se země. A jak popisuje Kosmova kronika z 30. července 1119, začalo peklo: „Ve středu, když se již den chýlil ke konci, prudký vichr, ba sám Satan v podobě víru, udeřiv náhled do jižní strany na knížecí palác na hradě Vyšehradě, vyvrátil od základů velmi pevnou zeď, a tak kdežto obojí strana paláce zůstala celá a neotřesená, střed byl až k zemi vyvrácen,“ cituje zápis iDNES.
Nepochybně tornádo
Ačkoli byl Kosmas expertem na teologii a nevyhnul se tedy dobově zcela pochopitelnému přirovnání jevu k přítomnosti Satana, šlo nepochybně o tornádo. Dle meteorologů tak jde o první dochovaný zápis, nikoli ale nutně první výskyt. I když u nás neexistuje – zatím – nic jako americká „ulička tornád“, tento jev se nám nevyhýbá.
Experti jich zachytí několik za dekádu, archiválie nabízí zápisů podobných proporcí opravdu hodně. Někdy jde o skutečně zvláštní situace, ve 12. století se totiž objevila ještě jedna.
Rok 1144
„Dne 14. května strašná a za našich časů neslýchaná věc stala se nedaleko ležení knížete Oty. Viděn jest černý sloup, an vstupuje od země až nahoru k nebesům, a v jeho kruhu točil se pruský vítr,“ líčí letopisy.
Stejně jako u Kosmy se i tady projevuje teologické vzdělání autora: „Po přestávce asi hodinu trvající viděti bylo jiný sloup temnější nežli tma a prudším ještě vírem na tentýž způsobe od země se zdvihati, proti němuž zase se objevilo ve vzduchu znamení na způsob nejjasnějšího kruhu, v jehož prostředku bylo viděti obraz svatého kříže…“
Teologické přirovnání ale nezmate, autor evidentně popisuje vývoj dvou tornád jdoucích prakticky hned po sobě.
Postavili se mu rytíři
Za zmínku stojí, že tehdejší udatní rytíři se jevu nezalekli a zaujal je. Nemohli ale vír sledovat zblízka, protože se jim okamžitě dostal do očí prach. Jejich aktivity navíc komplikovala tráva a chrastí, které se kolem nich stále točilo.
Krom druhého popisu tornáda u nás tak Rozhlas Brno popisuje i první případ tzv. storm chasingu. Tedy činnosti známé jak z amerických katastrofických filmů, tak YouTube kanálů.
Nejen síla větru
Blízkost tornáda je pro člověka ohrožením hned několika způsoby. „Rotující vítr dosahuje v pohodě rychlosti 200 kilometrů za hodinu i víc. Prach se pak dostane do učí, nosu, úst a člověk se může udusit. Navíc tam vzniká silný podtlak čili je pravděpodobně, že by to ani nešlo udýchat,“ varuje meteorolog Petr Dvořák.
Když vybuchlo umělé Slunce. Ivy Mike měl sílu sedmi set Hirošim a vymazal tichomořský ostrov ze světa
Zdroje: Tornada, iDnes, BrnoRozhlas
