Obyvatelé venkova se třásli strachem. Věřili, že se v lesích skrývá démon, který je imunní vůči ohni, umí se proměňovat v kameny a živí se syrovým masem. Orlando Sabino Camargo, známý jako Monstrum z Capinópolis, měl mít na svědomí desítky lidských životů. Nové důkazy však ukazují děsivou skutečnost. Zřejmě šlo o nastrčenou figurku, která měla zakrýt vraždění brazilské vojenské diktatury.
Počátkem sedmdesátých let zachvátila oblast Triângulo Mineiro hysterie. Lidé si šeptali o krvelačné bestii, která se vynořuje ze tmy a bez milosti zabíjí. Orlando Sabino Camargo, tulák narozený v roce 1946, se stal tváří tohoto zla. Média i veřejnost mu přisuzovaly nadpřirozené schopnosti. Údajně ho z místa na místo přenášel vítr a zničit ho mohla pouze svěcená voda. Skutečnost ale byla mnohem prozaičtější a smutnější.
Legendy o nezničitelném přízraku
Strach měl velké oči a tehdejší tisk ho ještě přiživoval. Orlando byl popisován jako nelítostný vrah, který podřezával dobytek a terorizoval farmáře. Jedna z místních žen ho tehdy popsala zcela jasně. „Může být pouze ztělesněním ďábla,“ řekla pro časopis Veja.
Lidská fantazie pracovala na plné obrátky. Pověrčiví vesničané věřili, že Orlando uzavřel pakt s peklem. Každé nevysvětlitelné úmrtí nebo ztráta dobytka se automaticky přičítala jemu. Ve skutečnosti se jednalo o negramotného muže, který se po smrti otce a zmizení rodiny toulal krajinou. Místo ďábelského plánu ho hnal spíše hlad a samota.
Monstrózní zátah a střílení krav
Brazilská vojenská diktatura potřebovala ukázat sílu. Nemohla dovolit, aby se jí po venkově proháněl nepolapitelný zločinec. Do pátrací akce se zapojilo na tři sta mužů z řad policie, armády i dobrovolníků. Nad hlavami farmářů kroužily vojenské vrtulníky.
Výsledek operace byl tragikomický. Vyděšení vojáci v nepřehledném terénu často stříleli po všem, co se hýbalo. Místo dopadení vraha tak armáda zdecimovala stáda krav, které si spletla s cílem. Místní obyvatelé v panice utíkali do měst a nechávali úrodu na polích ladem.
Když byl Orlando po sedmnácti dnech konečně dopaden u řeky Tejuco, mýtus o nezničitelném monstru se rozplynul. Vojáci přivedli vyhublého a zmateného muže, který měřil pouhých 165 centimetrů.
Důkazy ukazují na armádní komplot
Až po letech se začíná ukazovat, že Orlando mohl být jen obětním beránkem. Badatelka Fernanda Gomes da Silva Nakamura z Federální univerzity v Uberlândii přišla s teorií, která mění pohled na celý případ. Podle jejího výzkumu mohla zločiny páchat samotná armáda či eskadrony smrti, které likvidovaly politické odpůrce režimu. Tulák se jim hodil jako ideální viník.
Existují pro to vážné indicie. V těle jedné z obětí, Oprínia Ismaela do Nascimenta, se našel projektil ráže 44. „Zprávy z vyšetřování naznačují, že jeden z projektilů nalezených v jedné z obětí byl určen pouze k vojenskému použití,“ uvedla Nakamura ve své studii. Je vysoce nepravděpodobné, že by se bezdomovec dostal k munici vyhrazené pro ozbrojené složky.
Pochybnosti vzbuzuje i logistika. Orlando by musel být skutečným supermanem, aby stihl spáchat vše, co mu připsali. Během dvou měsíců by musel pěšky v náročném terénu urazit přes 700 kilometrů a vraždit na zcela odlišných místech.
Doznání k Hirošimě a doživotní izolace
Orlando se po zatčení přiznal ke všemu. Doznal se k vraždám, krádežím i znásilněním. Jeho výpovědi však byly zmatečné a vynucené. Jeho tehdejší obhájce Mário José de Faria situaci popsal novinářům s hořkou ironií. „Když se ho zeptáte, jestli založil Brazílii nebo třeba zda bombardoval Hirošimu, řekne vám pokaždé, že ano,“ uvedl před časem právník.
Soudce nakonec uznal, že Orlando není schopen chápat realitu, a poslal ho do vězeňské nemocnice. Tam strávil osmatřicet let. Personál ho popisoval jako milého a jednoduchého člověka, který neměl nic společného s monstrem z novinových titulků. Na svobodu se dostal až v roce 2009, kdy už nikoho nezajímal. Zemřel o čtyři roky později v domově pro seniory.
