Osudové datum Masarykových. 14. září spojuje narození i smrt

V září existuje den, který se na naše dějiny váže dosti neobvyklým způsobem. Konkrétně 14. září (letos neděle) je dnem narození i smrti. V roce 1886 se v tento den narodil budoucí diplomat a ministr zahraničí Jan Masaryk. O 51 let později, 1937, skonal ve stejný den jeho otec, Tomáš Garrigue Masaryk, tedy první československý prezident.

Vila Osvěta

Jan Masaryk, jehož smrt není dodnes uspokojivě osvětlena, se narodil v roce 1886 na pražských Královských Vinohradech ve vile Osvěta. V ní bydlel jeho otec Tomáš, dům ovšem patřil profesoru Václavu Vlčkovi. TGM s akademikem spolupracoval na časopise Osvěta, který dal vile jméno.

V té době byl TGM mimořádnou intelektuální osobností. Proti dřívější romantice prosazoval přísně vědecké poznávání věcí, s čímž souvisel i politický směr realismus. Tribunou realistů se od prosince 1886 stala revue Čas. Samotné narození Jana do této éry jako by bylo předzvěstí příběhu obou velikánů i politických osudů samotné rodiny.

Problémové dětství

Vyrůstání Jana v intelektuálním prostředí nebylo vždy jednoduché, špatně se učil a měl potíže s kázní. Těsně před „zkouškou dospělosti“ ho tak rodiče poslali na zkušenou k příbuzným do USA. Tam se naučil perfektně anglicky, v roce 1912 se však začala projevovat psychická labilita. To přineslo i pobyt v sanatoriu, kde vyšla najevo lehká schizofrenie zděděná nejspíš po matce.

Diplomat a otcův stín

Přesto se postupně stal zkušeným diplomatem, který v letech 1925–1938 fungoval jako československý velvyslanec ve Spojeném království. Získal pověst zábavného a okouzlujícího společníka, což v těch kruzích rozhodně pomáhalo. Za druhé světové války byl ministrem zahraničí exilové vlády Edvarda Beneše.

Dle MZV prosluly hlavně jeho relace „Volá Londýn“. „Hodina odplaty nadešla, boj o vyhlazení nacismu započal. Při jménu, které nosím, vám zde prohlašuji, že tento boj vyhrajeme a pravda zvítězí. Naším programem je svobodné Československo ve svobodné Evropě,“ zněl jeden z jeho památných výroků.

Konec éry, další 14. září

Rok 1937 byl koncem jedné epochy, když ve 3 hodiny a 27 minut vydechl naposled TGM. „Československo dýchalo s umírajícím Masarykem, protože když se jeho stav přechodně zlepšil, tak se i v rádiu objevila veselejší hudba, a naopak, když se stav zhoršil, tak rozhlas přinášel hudbu zklidňující,“ rozebírá pro Český Rozhlas historička Dagmar Hájková z Masarykova ústavu.

Posmrtná obálka

Jednou ze záhad prezidentova úmrtí je zalepená obálka, která má údajně obsahovat poslední slova T.G. Masaryka a bude v otevřena v Lánech letos 19. září. Roky strávila v pozůstalosti Jana Masaryka, teď je v trezoru Národního archivu kvůli hlídání teploty, osvětlení, vlhkosti a čistoty vzduchu.

„Je velmi pravděpodobně, že bylo použito plnící pero nebo inkoustová tužka. Další možností je obyčejná tužka. To byly v té době nejběžnější záznamové prostředky,“ rozebírá pro iRozhlas restaurátor Štěpán Urbánek.

Symbolika data

Čtrnácté září tak zůstává pro naše dějiny dnem paradoxů. Narodil se budoucí vynikající diplomat, který na své narozeniny zažil smrt slavného otce. Shoda dní tak symbolizuje dva životy zasvěcené službě demokracii u nás. A zatímco TGM zemřel jako uctívaný zakladatel státu, Jana zničil totalitní režim, který pohřbil i myšlenky jeho otce.

Mohlo by vás zajímat:

Zikmund Lucemburský: Syna Karla IV. Češi nenáviděli. Unesli mu manželku, zabili tchyni, ale nakonec vládnul půlce Evropy