Vesnice St. Osyth v anglickém Essexu si stále nese stopy jedné z nejtemnějších kapitol své historie. Právě tady byla v roce 1582 oběšena Ursula Kempová, chudá žena obviněná z čarodějnictví. Její případ spustil lavinu dalších obvinění, která skončila u soudu čtrnácti žen.
Porodní bába, léčitelka a obětní beránek
Ursula Kempová se živila jako porodní asistentka a léčitelka. Ve vesnici ji znali, ale také se jí báli. Jedním z důvodů, proč se ocitla na pranýři, byl spor se sousedkou Grace Thurlowovou. Ursula vyléčila jejího syna. Ale když jí Grace nedovolila pečovat i o dceru Joan, došlo k hádce. Když pak malá Joan nešťastně spadla z postýlky a zemřela, podezření rychle padlo na Ursulu.
Po dalším sporu s Thurlowovou, která znovu onemocněla, byla Kempová obviněna, že svými kouzly způsobila nemoc i smrt. Přibyla i další obvinění, smrt Elizabeth Letherdaleové nebo způsobování ochrnutí. Výpověď přitom podal i Ursulin vlastní osmiletý syn Thomas, kterého k výpovědi přesvědčil soudce Brian Darcy.
Soud, doznání a čtyři podivní blízcí
Podle historických záznamů, které zveřejnilo muzeum ve St. Osyth, byla Ursula před soudem držena v tzv. Kleci, středověké věznici, jejíž zbytky dnes tvoří součást obytného domu na Colchester Road. Na zdi domu je dnes umístěna pamětní deska s nápisem, že právě zde byla Ursula vězněna před svou popravou.
Před soudem se Ursula přiznala, že má čtyři „blízké“, tedy dva kocoury, ropuchu a bílé jehně. Těm údajně dávala koláče, pivo a svou vlastní krev. Jednotlivá zvířata podle obvinění plnila konkrétní úkoly. Jehně prý způsobilo smrt dítěte Joan Thurlowové, černý kocour měl zabít Ursulinu švagrovou. Dvě další stvoření prý vyvolávala nemoci.
Přestože se Darcy měl údajně zavázat k mírnějšímu trestu výměnou za přiznání, žádné slitování nakonec neprojevil. Ursula Kempová byla odsouzena k trestu smrti oběšením, stejně jako další žena, Elizabeth Bennetová. Osud zbývajících dvanácti žen, které byly s Ursulou souzeny, není zcela jasný. Podle Nigela Jeskinse z muzea St. Osyth „některé možná zemřely ve vězení“.
Zkamenělé dědictví a záhadné kostry
V roce 1921 byla při těžbě písku v oblasti St. Osyth nalezena lidská kostra, která nebyla v rakvi a byla připevněná železnou tyčí. O několik měsíců později našel Charles Brooker další kostru na své zahradě v Mill Street. Obě byly rychle označeny za pozůstatky Ursuly Kempové a Elizabeth Bennetové. Brooker z nálezu dokonce udělal turistickou atrakci, vybíral vstupné a prodával pohlednice.
Podle výzkumu historičky Dr. Alison Rowlandsové z roku 2007 v Daily Gazette však nebylo nikdy provedeno žádné vědecké ověření, že šlo skutečně o kostry čarodějnic z roku 1582. Rowlandsová upozornila, že kostry mohly patřit kterékoli z žen popravených v Chelmsfordu. Nebo dokonce těm, které byly souzeny o šedesát let později, během honů na čarodějnice vedených Matthewem Hopkinsem.
Hopkins, který žil v Mistley a působil v okolí mezi lety 1644 až 1647, se nazýval „generálem lovců čarodějnic“. Během této doby bylo ve východní Anglii popraveno až 300 lidí. V Chelmsfordu bylo za jediný den oběšeno devatenáct osob včetně dvou žen ze St. Osyth.
