Byl mladý, vzdělaný a měl snahu ukončit válku. Místo díků ale zažil jen odmítnutí. Poslední český král Karel I. zachránil před smrtí budoucí politiky Československa, sám ale odešel do vyhnanství a zemřel zapomenutý.
Nečekaný císař
Karel I. se narodil v srpnu 1887 v Dolních Rakousích. Nikdo nepředpokládal, že by se mohl stát vládcem mocnářství. Trůn byl tehdy určen jiným, a to korunnímu princi Rudolfovi nebo arcivévodovi Františku Ferdinandovi. Jenže první spáchal sebevraždu. Druhého zastřelil atentátník v Sarajevu.
A tak se v listopadu 1916, uprostřed světové války, stal novým císařem právě devětadvacetiletý Karel. Měl vzdělání, vojenskou zkušenost i silnou víru. Část mládí strávil v Čechách, uměl česky a často pobýval na zámku v Brandýse nad Labem.
Jeho vláda ale netrvala dlouho, jen pouhé dva roky. V tu chvíli už se celá monarchie začínala rozpadat.
Chtěl mír. Místo toho přišla porážka
Na rozdíl od některých svých generálů nepovažoval válku za cestu k vítězství. Byl otřesen tím, co viděl na frontě, a chtěl najít cestu k míru. Podílel se na tajných jednáních s Francií a dalšími státy. Ve hře bylo mimo jiné vrácení Alsaska a Lotrinska nebo stažení z okupovaných území.
Vyjednávání ale skončilo fiaskem. Když se celá věc provalila, Karel I. musel zapřít svou účast. Takzvaná Sixtova aféra oslabila jeho postavení.
Přesto se snažil dál. V roce 1917 svolal parlament a na podzim 1918 představil plán na přeměnu říše ve spolkový stát. Národy měly dostat vlastní samosprávu. Zůstala by jen společná armáda a zahraniční politika. Jenže to už bylo pozdě. Říše se rozpadla a v říjnu 1918 vzniklo Československo.
Českým politikům pomohl. Stát mu to nevrátil
Karel I. se snažil jednat spravedlivě i během války. Když byli za velezradu odsouzeni politici Karel Kramář, Alois Rašín a další, hrozila jim poprava. On jim ale udělil milost. Nejdřív snížil trest, nakonec je omilostnil úplně. Díky tomu se později stali klíčovými postavami nového státu.
Jenže když pak císař odešel do exilu a požádal nástupnické státy o malou peněžní podporu, Československo jej odmítlo. Stejně tak mu zabavilo i jeho soukromý zámek v Brandýse nad Labem.
Dvakrát se ještě pokusil vrátit do Maďarska, ale neúspěšně. Nakonec byl se svou rodinou poslán na ostrov Madeira. Žili tam skromně, v pronajatém domě, bez prostředků. Na jaře 1922 Karel onemocněl. Kvůli nedostatku peněz se zdráhali volat lékaře. Když lékař dorazil, konstatoval zápal plic. Karel I. zemřel 1. dubna. Bylo mu pouhých 34 let.
V roce 2004 ho papež Jan Pavel II. prohlásil za blahoslaveného. Ocenil jeho snahu o mír i víru, kterou si uchoval až do konce.
