Ačkoli se sarajevský atentát odehrál v roce 1914, pro mnoho historiků skončilo teprve touto událostí 19. století. Smrt následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d´Este byla totiž záminkou pro konflikt s globálním dopadem. Krom milionů mrtvých přepsala válka i politickou mapu světa. Skončila až podpisem Versailleské mírové smlouvy v roce 1919.
Sedm černých prstů
František Ferdinand měl na 28. června 1914 celkem jasný program. Končil návštěvu Bosny, kam přijel jako vrchní inspektor rakouské branné moci zkontrolovat manévry. V půl desáté dorazil s chotí Žofií vlakem z lázní Ilidža do Sarajeva. Tam se spolu s bosenským zemským vojenským velitelem Oskarem Potiorkem vydali zeleným vozem za místní samosprávou.
Na cestě čekalo celkem sedm členů Černé ruky, organizace vedené plukovníkem srbského generálního štábu Dragutinem Dimitrijevićem, jinak známým jako Apis. Samotnou skupinu vedl Danilo Ilić. Následník trůnu si k tomu vybral nejhorší možný den, konkrétně „Vidov dan“, den porážky Turků na Kosově poli v roce 1389. I tak ale trasu hlídalo jen 120 policistů.
Granát a změna trasy
Atentátníky žádná opatření neodradila. První útok, hozený granát, ale skončil na střeše vozu a šlechtic ho dokonce shodil, vybuchl tedy až za vozem. Na pozdrav na radnici pak odvětil: „Město zrádců, které vítá pumami.“ Ferdinand se rozhodl pokračovat v návštěvě, změnil ale program.
Chtěl vidět zraněné vojáky, což se ale nedověděl jeho šofér. Pokračoval proto původním směrem. Vozová kolona pak zastavila a zelený vůz couval směrem k nemocnici. Tehdy dostal příležitost Gravrilo Princip, který bez váhání dvakrát vystřelil. Ač neměl moc zkušeností se zbraní, zasáhl jak Františka Ferdinanda, tak Žofii Chotkovou, která byla ze starého českého rodu.
Smrt a sebevraždy
První projektil přitom arcivévodu minul, odrazil se od kování vozu a skončil Žofii v břiše. Druhá střela ho zasáhla do krku, roztrhla tepnu a uvízla v páteři. Obě zranění byla smrtelná, manželé skonali po několika minutách. Jak střelec, tak vrhač granátu chtěli spáchat sebevraždu, nakonec skončili před soudem.
Dostali trest 20 let žaláře, oba ale zemřeli ve vojenském vězení v Terezíně na tuberkulózu. Apise, velitele Černé ruky, popravili v červnu 1917 sami Srbové, konce války se tak nedočkal. Vaz mu zlomily vnitropolitické spory následníka trůnu Alexandra a jeho soupeřů.
Plameny války
Právě arcivévodova smrt byla záminkou pro rozpoutání války. Rakousko-Uherské mocnářství ji Srbsku vyhlásilo do měsíce po činu, na počátku srpna už se zapojily i Rusko, Německo a Francie. Smrt Ferdinanda tím důvodem ale nebyla, ke konfliktu by došlo tak jako tak. Evropské napětí totiž rostlo mnohem déle, atentát se tak stal „jen“ katalyzátorem.
Jak je výše uvedeno, došlo krom milionů mrtvých i k přepsání politických map. Jedním z efektů války byl totiž rozpad rakousko-uherské monarchie. Arcivévoda František Ferdinand sice chystal nějaké reformy, které ji měly zachránit. Jestli by to mělo nějaký dopad, se už nikdy nedozvíme.
Zdroje: Wikipedia, TemataRozhlas, Echo24
