Ruský spisovatel a osobitý filosof Lev Nikolajevič Tolstoj je řazen nejen mezi největší literáty historie, ale i mezi největší duchovní osobnosti dějiny. Například francouzský romanopisec Romain Rolland ho stavěl na roveň Michalengela či Beethovena. Nešlo tedy jen o autora klasik jako Anna Karenina nebo Vojna a mír, ale i filosofa, pedagoga a prakticky teologa. A právě od jeho narození nyní uplynulo 197 let.
Nevzdělaný génius
Oba studijní pokusy šlechtice z ruské Jasné Poljany skončily fiaskem. Nejdříve se vydal na filologii, konkrétně arabštinu a turečtinu. Pro mizerné výsledky ho ale po pouhém roce vyhodili. „Jak je neschopný, tak je neochotný se učit,“ uvedli na jeho adresu kantoři. Stejně to dopadlo na kazaňských právech, ale těsně před dvacítkou si Tolstoj usmyslel, že se stane spisovatelem.
Počátek literární dráhy i myšlení
Zdánlivé společenské selhání ve formálním vzdělání ale Tolstému paradoxně pomohlo. Začal totiž vytvářet vlastní myšlenkový systém, který nezatěžovala formální akademická schémata. Literární dráhu započal trilogií Dětství, Chlapectví a Jinošství, kterou se dokázal prosadit. Pohled na okolní svět dětskýma očima ukázal jeho vynikající dovednost psychologické drobnokresby.
Vlastní žánr
Největšími eposy, tedy Annou Kareninou a Vojnou a mírem překročil Tolstoj hranice běžné prózy. Dokázal totiž skloubit mikro a makro rozměr, tedy historickou fresku s mikrohistorií. Vytvořil tak žánr nazývaný od té doby „román-řeka“. V rámci velkých dějin běhu světa se odehrávají mnohé osudy jednotlivců.
Filosof s depresemi
Tolstoj trpěl několikrát za život silnými depresemi. Vnitřní duševní krize ho zasáhla koncem 70. let 19. století, což se promítlo i do jeho rodinných vztahů. Ve Zpovědi pak popsal, že ho přejaté „světové názory“ a úvahy o lidském štěstí dovedly až k myšlenkám na sebevraždu. Za svého duchovního učitele pokládal J. J. Rousseaua a jeho „přírodního člověka“.
Technicky byl objektivním idealistou, který popíral osobního ducha a pracoval s pojmem „světového ducha“. Toto spojoval s láskou, rozumem, dobrem a svědomím a lidskou prací na sobě samém.
Nejen teoretik
V otázce vzdělávání ale nebyl jen teoretikem. V rodné Poljaně založil školu pro vlastní poddané, mužiky i děti. K těm se obecně choval jako k rovným, s muži pracoval na poli a po jejich vzoru si nechal narůst dlouhé vousy. Ve výuce opustil tresty i známky, cílil na dětskou přirozenost a jejich individualitu.
Někdy dětem dokonce četl vlastní práce a dle jejich reakcí je upravoval. Tolstoj svým žákům věřil, cenil si jich a měl je opravdu rád. „Láska k dítěti neprojevuje se polibky a laskáním, nýbrž tím že dospělý přivine je k sobě jako rovného.“ Odmítal carismus, ale i západní liberalismus a průmyslový pokrok. Jeho krédem bylo „neprotivit se zlu násilím“, což později přejali i Gándhí nebo Martin Luther King.
Kontroverzní radikál
Tolstoj byl velmi složitou osobností, která se vlastně zoufale snažila přežít ve světě, kde nenáviděl prakticky všechno. To se projevovalo na rodinných vztazích, kdy se měl chovat panovačně a impulsivně, manželku měl i psychicky týrat. Chováním i postoji si proti sobě poštval prakticky celou rodinu.
V roce 1910 tak rodnou obec opustil v doprovodu jen osobního lékaře slovenského původu Dušana Makovického, v zásadě utekl z domu. Oba bezcílně cestovali vlakem napříč krajinou, až Tolstoj onemocněl zápalem plic a zemřel v domku správce stanice Astapovo. Jeho absence formálního vzdělání byla dvousečnou. Dokázal přirozeně proniknout k hlubinám člověka, jeho řešení byla ale pro moderní svět příliš jednoduchá.
A přece se točí. Před 33 lety rehabilitoval papež Jan Pavel II. Galilea Galileiho
Zdroje: Youtube, Martinus, MestskaDivadlaPrazska, Heroine, RozborDila
