Bylo jich osm. Neměli zbraně, vliv ani výsadní postavení. Jen transparenty, československou vlaječku a svědomí, které jim nedalo mlčet. V srpnu 1968, pár dní po okupaci Prahy, se na Rudém náměstí v Moskvě postavili proti vlastnímu režimu.
Malá vlajka, velká odvaha
Protest začal přesně v poledne. Osm lidí se beze slova postavilo na kámen zvaný Lobnoje mesto přímo na Rudém náměstí, jen pár kroků od chrámu Vasila Blaženého. V rukou drželi transparenty, jeden napsaný česky: „Ať žije svobodné a nezávislé Československo!“ Další v ruštině: „Hanba okupantům“, „Ruce pryč od ČSSR“ nebo slavné „Za vaši a naši svobodu“.
Nešlo o žádnou skandovanou demonstraci, spíš tichý, klidný protest. Přesto to trvalo jen pár minut. Přiběhli civilisté, kteří na ně zaútočili a pokusili se jim transparenty vyrvat z rukou. Vzápětí zasáhla KGB, demonstranty zbili, naložili do aut a odvezli na výslech. Transparenty byly zabaveny, československá vlajka roztrhána. Ale hesla, která zazněla, už umlčet nešlo.
Tehdy šlo o čirou občanskou vzpouru, v zemi, kde i nesouhlas ve výrazu obličeje mohl znamenat výslech. Tahle osmička to věděla. Věděli to i jejich přátelé. A přesto šli. Za Čechoslováky, za vlastní čest, za možnost říct jednou svým dětem: Nebyli jsme zbabělci.
Ženy, děti, psychiatři
Nejvýraznější tváří celé akce se stala Natalja Gorbaněvská (†77). Tři měsíce po porodu, vyčerpaná, ale odhodlaná, stála na dlažbě Rudého náměstí s vlajkou okupované země. „Demonstrovala jsem, abych se nemusela stydět před dětmi,“ napsala později v knize Poledne, která se pašovala i do tehdejšího Československa.
Zatčena byla o rok později. Neposlali ji do vězení, to by bylo příliš průhledné. Místo toho ji označili za duševně nemocnou a zavřeli do sovětské „psychušky“. V léčebně v Kazani dostávala silné léky, sdílela místnost s kriminálnicemi. Bylo to nelidské, ale zároveň tak dokonale sovětské, umlčet odpor tichým šílenstvím.
Jiní z demonstrantů skončili na Sibiři, jako třeba fyzik Pavel Litvinov (85), který byl v roce 1968 vnukem slavného diplomata a sám doufal, že Pražské jaro inspiruje změnu i v Moskvě. Místo toho dostal pět let vyhnanství a později odešel do USA.
Když to zní jako dnes
Není těžké pochopit, proč se heslo „Za vaši a naši svobodu“ vrací. V roce 2018, přesně 50 let od demonstrace, se v Moskvě znovu rozvinul stejný transparent a ruská policie opět zatýkala. Jedním ze zadržených byl synovec původního demonstranta Vadima Deloneho.
Gorbaněvská, Fajnberg, Litvinov a spol. nebyli žádní profesionální disidenti. Byli to obyčejní lidé, kteří se rozhodli neuhnout. Ne proto, že by si mysleli, že něco změní. Ale proto, že nemohli jinak.
A možná právě to je to, co bychom si od nich měli dnes vzít. Ne velká gesta. Ale tu vnitřní čáru, za kterou už promluví svědomí.
Alexandr Veliký: Král, který dobyl svět. Jeho tělo se dodnes nenašlo a měl být pohřben zaživa
Zdroje: USTRCR, Rozhlas, Seznam Zprávy
