Před 76 lety skončilo šest mužů na popravišti. Komunistický režim je obvinil z příprav převratu. Bez milosti je pak poslal na šibenici. Všichni byli nestraníci, kteří se chtěli pokusit zvrátit vývoj po únorovém puči. Jejich proces byl od začátku zmanipulovaný.
Převrat, který se nikdy nerozběhl
V květnu 1949 chystala skupina kolem majora Květoslava Prokeše ozbrojené vystoupení proti komunistům. Mělo začít 17. května ve tři hodiny ráno. Plánovali obsadit věznici na Pankráci, sídlo StB v Bartolomějské, budovu rozhlasu i další místa v Praze. Věděli, že riskují všechno. Věděli ale taky, že jiná cesta prostě není.
Do příprav se zapojili i další důstojníci, civilisté a právníci. Mezi nimi advokát Jaroslav Borkovec, kriminální rada Rudolf Hrbek, štábní kapitán Vratislav Janda, bankovní úředník Vladimír Fronc a další. Akce měla proběhnout koordinovaně s vojenskými posádkami mimo Prahu.
Už 15. května ale Státní bezpečnost zahájila zatýkání. Hlavní organizátor Prokeš byl zatčen o den později v bytě Dagmar Tůmové. Do rukou StB se dostali i ostatní členové skupiny.
Paralelní plán skupiny Zvon
Ve stejnou dobu připravovala jinou akci odbojová skupina Zvon. Tu vedl chemik Emanuel Čančík. Dále v ní působili úředník Josef Charvát, politický vězeň Vratislav Polesný, skautka Dagmar Skálová a student Jiří Navrátil.
I tato skupina chtěla obsadit klíčové instituce a vyzvat veřejnost ke vzpouře prostřednictvím rozhlasu. Ani oni ale neuspěli. Všichni byli zatčeni téměř současně s Prokešovou skupinou.
Obě skupiny se po zatčení potkaly při výsleších v Bartolomějské ulici. Svědectví hovoří o brutálním zacházení, zraněních a fyzickém i psychickém nátlaku.
Poprava šesti mužů a těžké tresty pro ostatní
Proces skončil rozsudky smrti pro šest obviněných. Z Prokešovy skupiny byli popraveni Květoslav Prokeš, Jaroslav Borkovec a štábní kapitán Vratislav Janda. Ze skupiny Zvon byli odsouzeni k trestu smrti Emanuel Čančík, Josef Charvát a Vratislav Polesný. Všech šest mužů bylo oběšeno 5. listopadu 1949 ve věznici na Pankráci.
Rudolf Hrbek, Dagmar Tůmová a Jan Prager dostali doživotí. Vladimír Fronc a Jiří Navrátil byli odsouzeni na dvacet let. Ludmila Křesinová a Marie Svobodová dostaly patnáct let. Jaroslav Benešovský byl odsouzen na dvanáct let.
Další desítky lidí byly potrestány vězením v různé délce, někteří dostali až dvacet let. Mnozí skončili v uranových dolech. Šlo o první rozsáhlý případ, kdy komunistický režim potrestal své odpůrce smrtí. Většina z nich přitom bojovala během války proti nacismu. Už krátce po únoru 1948 tak padl jasný signál, že nová moc nebude tolerovat žádný odpor.
