Osud papeže Jana XII. připomíná temný historický thriller plný nekonečných intrik a milostných skandálů. Na Svatý stolec usedl tento římský šlechtic v pouhých osmnácti letech a z vatikánského paláce rychle vytvořil místo divokých večírků. Jeho bouřlivý život nakonec ukončila náhlá smrt v ložnici vdané ženy.
Mocný teenager v čele Říma
Papež Jan XII. se narodil pod jménem Octavianus do velmi vlivné římské rodiny. Jeho otec Alberik II. si ještě před svou smrtí prozíravě zavázal místní šlechtice přísahou. Významní muži museli slíbit plnou podporu jeho synovi při nadcházející volbě nového pontifika. Záměr vyšel naprosto dokonale.
V polovině prosince roku 955 se Octavianus skutečně chopil moci a přijal své nové papežské jméno. Ve svých zhruba osmnácti letech tak získal obrovský vliv nad tehdejším křesťanským světem. Hluboká víra nebo služba církvi ho ovšem absolutně nezajímaly. Chtěl se především dobře bavit a užívat si nabytého postavení.
Zlaté poháry pro milenky
Nový vládce Říma miloval hazardní hry a společnost krásných žen. Z historických pramenů vyplývá obraz zhýralého panovníka bez jakýchkoliv zábran. „Žádná počestná žena se neodvážila na ulici, neboť Jan prznil všecko dívky, vdané ženy i vdovy, rovnou na hrobech svatých apoštolů,“ uvedl dobový cremonský biskup Liutprand. Z lateránského paláce vytvořil Jan podle svědectví jeden velký harém.
Své favoritky zahrnoval církevním bohatstvím a jedné z nich dokonce daroval zlaté poháry z chrámu svatého Petra. Obvinění vznesená na římské synodě v roce 963 popisují jeho vládnutí velmi podrobně. Zahrnují smilstvo s vdovami, zpronevěru peněz a násilné činy vůči nepohodlným kardinálům. Prohrané částky v kostkách Svatý otec zcela běžně doplácel z vatikánské pokladny.
Vojenský střet a spojenectví
Rozmařilý způsob života postupně vyčerpal státní pokladnu. Současně vyvolal hněv okolních panovníků a italský král Berengar z Ivrei brzy zahájil invazi na severní papežská území. Jan musel urychleně hledat záchranu u saského krále Oty. Pozval ho do Říma jako svého velkého ochránce a odměnil ho titulem římského císaře.
Ota ovšem po korunovaci rychle získával na síle a vzbudil v Janovi pocit ohrožení. Papež začal tajně plánovat jeho sesazení. Spiknutí prasklo a saský vládce Jana z trůnu pro nespolehlivost okamžitě odvolal. Na jeho místo dosadil poslušnou figurku.
Vyhnaný Jan XII. z exilu naverboval početnou žoldnéřskou armádu a vytáhl zpět na Řím. Svého náhradníka ze Svatého města úspěšně vyhnal a své domácí odpůrce nechal popravit.
Záhadná smrt v cizí posteli
Rozezlený Ota ihned vyrazil s vojskem do Itálie zjednat definitivní pořádek. K dalšímu vojenskému střetu už ovšem nedošlo. Jan zemřel ještě před příjezdem nepřátelské armády. Přesná příčina jeho nečekaného skonu zůstává dodnes předmětem mnoha historických spekulací.
Podle jedné z rozšířených verzí utrpěl smrtelná zranění po surovém bití od rozzuřeného manžela. Ten ho měl načapat přímo při milostném aktu se svou ženou. Další texty mluví o náhlé mrtvici během bujarých radovánek nebo o cílené politické vraždě. Ačkoliv se Jan XII. ojediněle zastával i užitečných náboženských reforem, historie si ho pamatuje především pro jeho skandály.
Zemřel ve věku pouhých sedmadvaceti let.
