Jarní výlet do středoamerické přírody se pro dvě mladé Nizozemky změnil v tragédii. Studentky Kris Kremers a Lisanne Froon vyrazily na začátku dubna roku 2014 na túru do lesů v okolí panamské sopky Baru. Zpátky do civilizace se vrátil pouze pes jejich hostitelské rodiny. Po obou studentkách zůstaly roztroušené osobní věci, zlomky kostí a noční fotografie.
Zmařené plány a osudný výlet
Cesta do Střední Ameriky měla pro studentky představovat spojení odpočinku, výuky španělštiny a dobrovolnické práce. Do městečka Boquete dorazily o týden dříve, než s čím počítal jejich původní harmonogram.
Místní organizátoři dobrovolnických prací na jejich brzký příjezd nebyli připraveni. „Ještě pro nás nebylo místo ani práce, takže jsme nemohly začít,“ zapsala si do deníku mladší ze studentek. Volný čas se proto rozhodly vyplnit prozkoumáváním okolí.
1. dubna dopoledne vyrazily obě ženy na procházku k nedalekému stratovulkánu. Společnost jim dělal pes Azul patřící jejich hostitelům. Měly na sobě lehké oblečení a s sebou jeden modrý batoh. V něm nesly telefony, fotoaparát, lahev s vodou, dvoje sluneční brýle a drobnou hotovost.
Počáteční fáze výletu probíhala bez komplikací. Snímky zachycují usmívající se tváře v prosluněné krajině. Fotografie dokumentují jejich cestu po neudržovaných domorodých stezkách hluboko do lesů, kam běžní turisté většinou nemíří.
V odpoledních hodinách se situace zkomplikovala. V 16:39 proběhl z mobilního telefonu Kremers první pokus o kontaktování tísňové linky. O dvanáct minut později následovalo volání z přístroje Froon. Kvůli chybějícímu signálu v hustém porostu záchranáři hovor nepřijali.
Dlouhé pátrání a nález modrého batohu
Hostitelská rodina zburcovala policii hned druhý den ráno, kdy našla jen prázdné postele. Pátrací týmy s pomocí psů a letadel pročesávaly okolní zalesněné oblasti. Do Panamy dorazili také nizozemští detektivové spolu s rodinami obou žen. Intenzivní hledání však nepřineslo dlouhé týdny žádné výsledky. Vyšetřovatelé vyslýchali místní obyvatele i turistické průvodce, další stopy se najít nepodařilo.
Zlom nastal o deset týdnů později. Místní žena objevila na břehu řeky Culebra modrý batoh patřící starší z dívek. Uvnitř byly jejich osobní věci včetně pasu, peněz a elektroniky ve funkčním stavu. Analýza mobilních telefonů odhalila pokusy studentek přivolat pomoc celkem sedmasedmdesátkrát. Přístroje zůstaly v provozu celých deset dní od zmizení.
Záznamy potvrdily jediné úspěšné spojení v délce pouhých dvou sekund, po kterých signál opět vypadl. 5. dubna se vybila baterie u jednoho z telefonů. Na druhém zařízení pak někdo opakovaně zadával chybný PIN kód. Od jedenáctého dubna telefony definitivně utichly.
Fotografie z temnoty a kosterní pozůstatky
Obsah nalezeného fotoaparátu vnesl do případu další otázky. Záznamy potvrdily pořízení devadesáti snímků 8. dubna v brzkých ranních hodinách. Někdo fotil v naprosté tmě v intervalu přibližně dvou minut. Většina obrázků nezachytila žádný rozeznatelný objekt.
Na několika málo srozumitelných fotografiích jsou vidět větve s červenými plastovými sáčky, rozložené věci na kamenech a zadní část hlavy Kremers s viditelnou krví u spánku. Forenzní analytik Keith Rosenthal potvrdil, že tyto noční snímky vznikly hluboko v neprostupném terénu pralesa.
Nález batohu nasměroval pátrače k prohledávání břehů řeky. O dva měsíce později objevili pozůstatky patřící oběma ženám. Kosti starší z nich vykazovaly znaky běžného rozkladu. Pozůstatky její kamarádky však působily odlišně a vypadaly vyběleně. Panamský forenzní antropolog nenašel žádné stopy po zubech zvířat nebo zářezy zbraní. Nedaleko břehu ležely na kameni úhledně složené džínové šortky.
Skutečná příčina úmrtí nebyla nikdy zjištěna. Vyšetřovatelé nedokázali stanovit přesný sled událostí a museli případ odložit. Bývalý detektiv Dick Steffens pracoval podle deníku Mirror s verzí o únosu spojeném s obchodem s lidmi. Konkrétní důkazy pro toto tvrzení se nenašly a osud studentek tak dodnes zůstává zahalen tajemstvím.
