Atentát na prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho dodnes obestírá velká spousta nezodpovězených otázek. Důležitou roli v dallaské tragédii mohla sehrát i žena s malou kamerou, po které vyšetřovatelé roky bezvýsledně pátrali. Identitu takzvané Babushka Lady se mnohem později pokusila ukrást bývalá tanečnice, její lži ale odborníci velmi rychle odhalili. Tajemství osudových záběrů tak s největší pravděpodobností zůstane navždy nevyřešené.
Klidná pozorovatelka v centru chaosu
Na dallaském náměstí Dealey Plaza vypukla 22. listopadu 1963 obrovská panika. Všudypřítomní lidé hledali bezpečný úkryt, padali na zem a zoufale se snažili chránit svá vlastní těla i děti. Uprostřed všeho zmatku stála na trávníku mezi ulicemi Elm a Main Street naprosto klidná žena v béžovém kabátě. Pevně se zapřela nohama o zem a skrz hledáček kamery soustředěně sledovala umírajícího Kennedyho.
Neznámá svědkyně si obličej částečně zakrývala slunečními brýlemi a přes hlavu měla uvázaný šátek. Právě pokrývka hlavy připomínající styl starších ruských žen jí u veřejnosti i policie vysloužila přezdívku Babushka Lady. Její postava je dobře patrná na mnoha dobových fotografiích a amatérských záznamech z osudného dne. Na místě setrvala i po rychlém odjezdu prezidentské kolony do nemocnice Parkland. Poté jednoduše přešla silnici a nenápadně se ztratila v šokovaném davu.
Slepá ulička pro tajné služby
Díky svému postavení měla žena ideální úhel pro zachycení střelby i dění na travnatém pahorku, odkud podle mnoha teorií pálil další střelec. Agenti FBI tušili obrovský potenciál těchto záběrů a veřejně prosili o jejich poskytnutí. Pobočka společnosti Kodak v Dallasu dostala od úřadů dokonce pokyn hlásit každý amatérský film z místa činu. Neznámá autorka záznamu ovšem do žádné fotolaboratoře nepřišla. Zcela ignorovala výzvy v novinách i v rádiu a vyšetřovatelům se nikdy neozvala.
Případ začal okamžitě přitahovat lovce záhad z celého světa. Objevovaly se pestré spekulace o nasazené ruské špionce nebo o komplicovi samotných vrahů. Zvažovala se i varianta obyčejné ženy tající zakázaný milostný poměr, která se zkrátka bála veřejného odhalení. Identita tak dál zůstávala obrovským lákadlem a jakýmsi svatým grálem pro všechny nadšené historiky.
Příběh barové tanečnice
V roce 1970 se o pozornost médií nečekaně přihlásila Beverly Oliver. Sama aktivně vyhledala pátrače Garyho Shawa a oznámila mu, že právě ona je onou záhadnou ženou z Dallasu. Její verze událostí působila jako z napínavého filmu. „Říkali, že mi ho do deseti dnů vrátí, ale už jsem je nikdy neviděla,“ postěžovala si na dva muže vydávající se za agenty tajné služby. Ti ji prý vyhledali v klubu sousedícím s podnikem Jacka Rubyho a natočený materiál jí zabavili.
Oliver se snažila svou historku upevnit a dokonce jednoho z vyšetřovatelů identifikovala. Odborníci ovšem zjistili, že dotyčný agent pobýval v době vraždy v New Orleansu. Své lži následně sepsala do knihy Nightmare in Dallas, kde se definitivně usvědčila z podvodu. Zmínila totiž natáčení na kameru Yashica Super 8. Tento formát uvedla společnost Kodak na trh až v roce 1965.
Usilovné lhaní o experimentálním prototypu od kamaráda nedokázalo přesvědčit absolutně nikoho. Dlouholetý kurátor dallaského muzea Gary Mack její pohádku veřejně zpochybnil. Oliver navíc v době atentátu bylo pouhých sedmnáct let a měla velmi štíhlou postavu. Skutečná Babushka Lady působila podle svědků i fotografií jako starší a mnohem silnější osoba. Její film tak s největší pravděpodobností dávno skončil v koši nebo leží zapomenutý na půdě domu.
