Původně studoval medicínu a měl se stát uznávaným lékařem, Jan Mydlář ale slibnou dráhu opustil a vzal do ruky katovský meč, aby zachránil milovanou ženu před trestem smrti. Tento riskantní plán mu nakonec nevyšel, u řemesla ovšem zůstal už natrvalo. V Praze si následně vybudoval vysoce výnosnou praxi a zařadil se mezi velmi bohaté měšťany.
Záchrana odsouzené lásky
Mydlář v mládí studoval na pražské Karlově univerzitě. Trápila ho zamilovanost do vyhlášené chrudimské krasavice Dorotky, která měla velmi mnoho nápadníků. Dívka však jeho city neopětovala, připadal jí chudý a provdala se za staršího majetného mlynáře. Manželství skončilo tragicky, když žena svého muže otrávila bylinami.
Jedné noci přinesl Mydlářův strýc Matěj zprávu o jejím uvěznění v temné kobce u chrudimského popravčího Záviše. Čekal ji trest zahrabání zaživa pod šibeničním vrchem. Zamilovaný student vymyslel plán na záchranu a nabídl Závišovi své služby jako pacholek. Přísná ostraha biřiců mu plán překazila a vězeňkyni ani nezahlédl.
Kat vykonal rozsudek za hustého deště a silného větru, spoutanou ženu shodil do jámy a zasypal. Zklamaný pomocník se pokusil těžkou hlínu odhrabat, zjistil ovšem zbytečnost svého počínání. Při pokusu o odchod domů ho mistr zastavil s vysvětlením podané ruky. Tímto gestem se student dobrovolně zařadil mezi vyvrhele společnosti. Zůstává zřejmě jediným českým mistrem ostrého meče s vlastním výběrem této profese bez rodinné tradice.
Výnosná praxe a ošetřování zlomenin
Mydlář přesídlil do Prahy a vstoupil do manželského svazku. Předchozí studium medicíny mu v nové profesi přineslo značnou výhodu. Získané anatomické znalosti uplatňoval při ošetřování nejrůznějších zvířecích zlomenin. Řemeslo mu zajistilo stabilní plat od města a velmi lukrativní příplatky za provádění tortury. Výdělky vysoce přesahovaly tehdejší lékařské příjmy a umožnily mu pořídit si tři domy. Založil také celou popravčí dynastii.
Krvavé divadlo na náměstí
Největší pozornost přitáhla poprava sedmadvaceti pánů v červnu 1621. Událost představovala účtování s vůdci povstání po porážce na Bílé hoře. Odsouzení doufali do poslední chvíle v milost. Jeden po druhém předstupovali před mistra na pódiu potaženém černým suknem celých pět hodin.
Popravčí postupně vystřídal čtyři různé meče. Čepele ztrácejí sekáním ostrost a chybující úder hrozil lynčováním ze strany davu. Historické nástroje byly těžší než bojové verze, postrádaly špičku a sloužily výhradně k obloukovitému seku. Původní meče z této události se do dnešních dnů nedochovaly a existují pouze jejich pozdější falza.
Ideolog povstání Jan Jesenský přišel před stětím a rozčtvrcením o jazyk. Znalec historických trestů Martin Foltýn vysvětlil technický postup. „Kat mu ho chytil do zvláštních kleští, povytáhl z úst a vyřízl zahnutým nožem,“ popsal odborní. Odsouzenec nesevřel ústa, protože s trestem byl smířen a spolupráce zajišťovala rychlou smrt. Vyříznutí jazyka patřilo k zrcadlícím trestům, neboť Jesenský se provinil sepsáním spisu o právu na vzpouru. Z podobného důvodu oddělil kat pravici Jáchymu Šlikovi po stětí hlavy. K tomuto aktu použil sekeru a palici.
Předání řemesla a stáří
Staroměstská událost znamenala pro zkušeného kata labutí píseň. Fyzicky náročné stínání jednou ranou přesahovalo síly stárnoucího muže. Povinnosti tedy předal stejnojmennému synovi. Bývalý student se v sedmdesáti sedmi letech znovu oženil. Užíval si naspořeného bohatství i získaného společenského postavení. Zemřel v březnu roku 1664 jako velmi vážený obyvatel Prahy.
