Březnový večer roku 1929 sliboval vybrané pražské společnosti nevšední zážitek. V ateliéru na Královských Vinohradech v Praze se sešla tehdejší intelektuální i sportovní elita za účelem nahlédnutí za oponu života a smrti. Očekávané povyražení se ovšem velmi rychle proměnilo v čistý chaos. Rozpoutané síly zanechaly na místě absolutní spoušť a účastníky poznamenaly na dlouhá léta.
Zlatá mládež a tajemný cizinec
Ve středu 13. března 1929 se v Blanické ulici číslo 8 odehrála událost, o které dobový tisk referoval s lehkým odstupem i neskrývaným děsem z neznámého. Akademický sochař Jaroslav Foit tehdy pozval do svého ateliéru vysoce prominentní hosty k setkání s jugoslávským médiem Jovanem Jovičem.
Devětadvacetiletý cizinec platil v tehdejší společnosti za muže s mimořádnými mimosmyslovými schopnostmi, přicestoval do Československa jen krátce před osudným večerem. V okultních kruzích okamžitě vzbudil značnou pozornost všech badatelů.
Tehdejší Královské Vinohrady představovaly moderní centrum luxusu a vyhledávané místo, kde se pravidelně scházela prvorepubliková smetánka, vlivní svobodní zednáři i horliví vyznavači alternativních myšlenkových proudů. Foitův ateliér nabízel naprosto ideální prostor pro podobné tajuplné experimenty. Shromážděná společnost usedla kolem dřevěného stolku poblíž rozehřátých kamen, světla v místnosti zhasla a přítomní ve tmě napjatě očekávali první kontakt s druhou stranou.
Josef Svatopluk Machar
Mezi pozvanými hosty figurovala celá řada zvučných jmen tehdejšího veřejného života. Známý básník a velmistr zednářské lóže Josef Svatopluk Machar usedl bez bázně po boku těžkotonážních boxerů Jaroslava Kovandy a Járy Svobody. Pozvání přijal také uznávaný spisovatel Vojtěch Rozner nebo synovec legendárního legionáře František Švec. Akce se zúčastnily i tři nejmenované dámy, přičemž historické prameny na základě vyvolaných entit silně naznačují pravděpodobnou přítomnost první české filmové hvězdy Anny Sedláčkové.
Varování ze záhrobí
Jovič po chvíli hlubokého soustředění upadl do těžkého transu, znatelně zrychlil dech a začal křečovitě pohybovat rukama do všech stran. Následně se v setmělé místnosti překvapivě ohlásil duch studenta Bartušky, Foitova blízkého přítele z mládí. Ten svůj vlastní život v minulosti ukončil zoufalým požitím smrtelného jedu. Po této děsivé úvodní komunikaci následovala jména podstatně těžšího kalibru a celá atmosféra v ateliéru začala nebezpečně houstnout.
Zásluhou přítomnosti Františka Švece se prý podařilo úspěšně navázat kontakt s jeho slavným strýcem, zesnulým plukovníkem Švecem. Následoval nedávno pohřbený divadelník Jára Sedláček a posléze promluvil dokonce první československý ministr financí Alois Rašín. Tento významný státník překvapeným posluchačům obšírně sdělil své vize ohledně budování silnic, a navíc je důrazně varoval před nepříznivým politickým vývojem v sousedním Německu.
Fatální zvrat nastal v okamžiku, kdy jedna z přítomných žen vznesla absolutně nečekaný požadavek na vyvolání ducha faraona Tutanchamona. Nedávné objevení jeho monumentální hrobky v egyptském Údolí králů v roce 1922 stále rezonovalo celým světem, a to především kvůli zlověstným pověstem o smrtící kletbě dopadající na objevitele. Rašínův duch shromážděné badatele před tímto neuváženým krokem opakovaně varoval a vyzýval je k maximální opatrnosti.
Účastníci seance ovšem toto naléhavé varování z onoho světa suverénně ignorovali a tvrdohlavě trvali na svém troufalém požadavku. Vzápětí se v potemnělém ateliéru rozpoutalo skutečné a nefalšované peklo. To navždy změnilo pohled mnoha zúčastněných na svět mezi nebem a zemí.
Už nikdy
Medium začalo zničehonic křičet v naprosto neznámém jazyce a vrhalo sebou takovou obrovskou silou, že ho ani oba přítomní šampioni v těžké váze nedokázali dlouhé minuty zpacifikovat. „Já na tom byl poprvé a naposled. Kdyby mi slibovali království nebeské, nechci už nic podobného vidět,“ uvedl boxer Jára Svoboda pro dobový Polední list bezprostředně po hrůzné události. Tento urostlý a rázovitý sportovec jen s obrovskými obtížemi hledal vhodná slova pro děsivou realitu, kterou v uzavřeném prostoru na vlastní kůži prožil.
Faraonova kletba v Praze
Za oddělovací plentou se mezitím začaly ozývat ohlušující rány a dunění. Vzduchem neviditelně létaly těžké předměty a ateliér se otřásal v samotných základech. Desetikilová bronzová socha vyletěla zavřeným oknem přímo ven na dvůr. Čtvrt tuny vážící kamenný monument se samovolně posunul o celý jeden metr. Monumentální sádrová socha s názvem Egypťanka přišla o hlavu a kovovému portrétu váženého egyptského diplomata vytékala z očí hustá tekutina připomínající čerstvou krev.
Když se hostům konečně podařilo nahmatat vypínač a rozsvítit elektrické světlo, naskytl se přeživším apokalyptický pohled na naprostou zkázu. Všechna mistrova umělecká díla s egyptskou tematikou ležela v troskách a prachu. Fyzicky zcela vyčerpaný Jovič bezvládně seděl na židli a k smrti vyděšení hosté se třásli uprostřed zničené místnosti.
Následky této osudné noci na sebe nenechaly dlouho čekat a udeřily s plnou silou. Většina přítomných v následujících dnech těžce onemocněla a trpěla vysilující nespavostí plnou nočních můr. Uznávaný psychiatr Jan Šimsa později celý fenomén pečlivě studoval. Následně rezolutně odmítl existenci pomstychtivých entit a příčiny zkázy hledal raději v temných zákoutích lidské mysli. Událost z Blanické ulice přesto zůstává jedním z nejlépe zdokumentovaných a nejzáhadnějších případů parapsychologie na našem území.
