Jakmile se nad naším hlavním městem rozprostře noc, ožívá nejeden starý příběh. Staré uličky jsou pak domovem přízraků, které se za stovky let vryly do každého kamene. Umučené jeptišky, bezhlaví rytíři, kostlivci. To je jen zlomek pověstí, na které lze v pražských uličkách bez ohledu na čtvrť narazit. Které přízraky jsou v Praze nejznámější?
Bezhlavý templář v Liliové
Dost možná nejznámějším pražským přízrakem je bezhlavý rytíř zjevující se i se svým koněm v úzké Liliové ulici. Kdysi tu měl bydlet šlechetný rytíř jezdící ulicemi na krásném bílém koni. Dnes se má ale po dlažbě prohánět s hlavou v ruce, přičemž pátrá po dostatečně odvážném jedinci. Ten ho vysvobodí, když vezme jeho vlastní meč a bodne ho do srdce.
Máte šanci na něj narazit mezi půlnocí a jednou ráno, kdy vás může poprosit o pomoc. Záhadou na celé věci je, že nikdo neví, čím se vlastně během života provinil a kdo na něj uvalil tato noční muka.
Klášter svaté Anežky
Kolem kláštera svaté Anežky České na pražském Josefově lze podle pověstí dodnes narazit na ducha zavražděné jeptišky. Ten je “výsledkem” nešťastné lásky dcery bohatého šlechtice a chudého rytíře. Její otec se sňatkem nesouhlasil, takže dceru poslal do kláštera. Den před nástupem k řeholi měla ještě poslední dostaveníčko se svým milým.
Otec je ale přistihl a dceři probodl srdce dýkou, protože ho zahanbila. Její projevy mají být poměrně variabilní. Někdy se zjeví celá od krve a pláče. Jindy se něžně usmívá na ty, které trápí nešťastná láska. Podle jedné z verzí i zasahuje před podobným osudem, jaký stihl ji. Jedné dívce měla vytrhnout z ruky lahvičku jedu a místo toho jí dala váček mincí pro šťastný život.
Zvonící jeptiška
Zjevuje se nepravidelně ve věži Týnského chrámu a jde o bývalou šlechtičnu. Ke svým poddaným se ovšem chovala dosti krutě. Jednou ze služebných byla mravná a zbožná dívka, která se za zvuků zvonů z Týnského chrámu začala modlit. Její paní na to nebrala ohled a dle stránek Paracz na ni křikla: „Ty můro nemytá, okamžitě toho nech a podej mi hřeben.”
Služka zaváhala a šlechtična ji vlastníma rukama uškrtila. Pak ženě došel její skutek, dala se na pokání, pomáhala chudým a vstoupila do kláštera. Dodnes se tak zjevuje u zvonu, který Týnskému chrámu opatřila. Nikdo však už neví, jak ji vysvobodit.
Proč pověsti stále žijí?
Pražské pověsti udržuje při životě hned několik vlivů. Jako celek se stávají turistickou atrakcí, za kterou se k nám vypracují lidé z celého světa. Současně jde o stále živé kulturní dědictví, které mají rády všechny generace, což příběhy udržuje naživu.
Praha jako starověké město s historií, která se datuje více než tisíc let zpátky je tím nejlepším místem, kde můžete natrefit na ducha. Psychologicky jde pak o obecnou lidskou tendenci vysvětlit nevysvětlitelné, dát věcem řád a vzorec. Historická místa tak získávají hlubší, emotivní význam. Bytosti jako mrtvé jeptišky nebo rytíři jsou tak spojnicí minulosti a současnosti.
