Jedenáctého října 1424 vydechl naposledy muž procházející vojenským životem jako absolutní vítěz. Jan Žižka z Trocnova zanechal sirotkům bohatý strategický odkaz a jeho tělo se okamžitě proměnilo ve vysoce cenné politické téma první kategorie. Slepý hejtman vyvolával v nepřátelích obrovský strach i hluboko po své smrti. Tato napjatá situace odstartovala sérii utajených převozů a maskovacích manévrů k ochraně kostí před potupnou likvidací. Kde je ale hrob Jana Žižky?
Putování a císařský rozkaz
Po skonu u obležené Přibyslavi putovalo tělo vojevůdce do Hradce Králové. Spočinulo v chrámu svatého Ducha pod ochranou věrných spolubojovníků. Atmosféra náboženských válek a ohrožení ze strany katolických vojsk si brzy vynutily další strategický přesun do Čáslavi. Zdejší kostel svatého Petra a Pavla nabídl klidné útočiště pro trvalý odpočinek.
Žižkův hrob čelil plošné destrukci až v roce 1623 na přímý příkaz císaře Ferdinanda druhého v rámci tvrdé rekatolizační vlny bezprostředně po bitvě na Bílé hoře.
Nález ve zdi kostela
Téměř tři století po oficiálním zničení hrobu přinesl listopad 1910 naprosto nečekaný zvrat při běžné rekonstrukci čáslavského chrámu. Dělníci v hloubce zdiva pod mariánskou kaplí objevili skrytý výklenek s fragmenty lidských kostí a útržky dobových textilií. Mezi nálezy jasně vyčnívala část lebeční klenby se stopami po starých traumatech, dvě stehenní kosti a zbytky dřevěné schránky. Místní komise tyto překvapivé objevy okamžitě spojila se zmizelým hejtmanem a uložila k budoucímu odbornému prozkoumání.
Expertíza Emanuela Vlčka
Městští radní a obyvatelé Čáslavi přijali nález s obrovským nadšením a celá situace rychle přerostla v celonárodní diskusi. Vědecké potvrzení identity tehdy silně naráželo na limity historické medicíny a kosti putovaly na dlouhá desetiletí do bezpečného depozitáře. Skeptici dlouhodobě upozorňovali na logickou možnost vložení cizích kostí do zdi kostela z důvodu odvedení pozornosti od skutečného místa uložení.
Skutečný vědecký průlom nastal s novými technologiemi až v osmdesátých letech dvacátého století. Emanuel Vlček podrobil kalvu a stehenní kosti detailnímu rentgenovému i makroskopickému zkoumání. Analýza lebeční kosti spolehlivě potvrdila stopy po dvou těžkých zraněních. Poranění přesně odpovídala oslepnutí na jedno oko v mládí a následnému zasažení druhého oka u hradu Rábí v roce 1421. Precizní výzkum přinesl silné indicie propojující anonymní úlomky ze zdi přímo s postavou legendárního stratéga.
Stín středověké kamufláže
Značná část odborné veřejnosti zachovává nutnou ostražitost a velmi nahlas upozorňuje na riziko středověké falzifikace. Ostatky mocných vůdců představovaly v patnáctém století extrémně cenný artikl. Běžnou praxí tehdejších armád proto bylo záměrné vytváření podvržených hrobů k dokonalému oklamání nepřátel. Tyto důmyslné pasti bezpečně chránily skutečné relikvie před nájezdníky a spolehlivě odváděly pozornost katolických pátračů.
Husité jasně chápali blížící se nebezpečí pro pozůstatky svého velitele a uměli strategicky plánovat. Do výklenku kostela mohli vědomě zazdít kosti úplně jiného padlého bojovníka s vizuálně podobným tělesným postižením. Čáslavský nález by v tomto světle představoval naprosto dokonalý krycí manévr fungující dlouhá staletí. Očekávanou nápravu by zajistila moderní genetika, ovšem badatelům kriticky chybí srovnávací materiál. Nalezení prokazatelných přímých potomků rodu z Trocnova je v současné situaci vyloučené.
Antropologický odhad věku úmrtí zkoumané osoby se pohybuje v úzkém rozmezí šedesáti a sedmdesáti let. Tento cenný biologický údaj s reálnou historickou postavou věrně koresponduje a částečně podporuje pravost objevu. Přirozená variabilita lidské populace ovšem odborníkům brání vyřknout absolutní jistotu a finální verdikt stále visí ve vzduchu.
